Jak ztrácíme hlavu. A často i peníze

Bude dobře, všechno se ještě otočí k lepšímu. Musí. Prostě musí! Ať už investujete do akcií, hrajete v kasinu, nebo třeba sbíráte známky, určitě znáte základní problém – když jsme ve ztrátě, ztrácíme racionální, chladnou hlavu, začínáme gamblovat a přijdeme ještě o mnohem víc peněz. Naopak když jsme v plusu, prodáváme samou radostí mnohem dřív, než je výhodné.

Noční můra, na kterou už doplatilo mnoho bank a investorů, se jmenuje dispoziční efekt, v anglickém originále disposition effect. První ho popsali Hersh Shefrin a Meir Statman v článku už z roku 1985. Přišli na to, že člověk, který je ve ztrátě a nesmířil se s tím, půjde pravděpodobně do mnohem většího rizika, než by byl ochoten v normální situaci. Prostě ztratí hlavu.

Představte si, že jste si koupili akcie za řekněme 500 korun a teď vidíte, že se prodávají za 400. Musíte se rozhodnout, jestli přijmout ztrátu, nebo čekat.

EKONOMIE NEROZUMU

Kdybyste měli rovnocennou šanci, že za týden buď cena opět vzroste o 100 korun a propad smaže, nebo naopak o další stokorunu spadne, co uděláte? V rámci dispozičního efektu si říkáte, že zatím máte přece jen „papírovou ztrátu“jedné stokoruny, a pokud počkáte týden, můžete být zase na svém. Jak ukázali už slavní psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky, když jsou lidé ve ztrátě, mají tendenci počkat. Případný růst cen a snížení ztráty jim přinesou velký pocit užitku. Dokonce budou často ochotni přijmout hrozbu větší ztráty, i když šance, že se dostanou na nulu, bude menší než jedna ku jedné.

Naopak, pokud od minulého měsíce cena akcie vzrostla z 500 na 600 korun, máte buď šanci pro- měnit „papírový zisk“stokoruny, nebo ještě týden počkat. A opět je to padesát na padesát – buď vyděláte dalších sto korun, nebo se zisk smaže. A tady náš mozek zafunguje přesně obráceně. Budeme náchylnější prodat, neriskovat, spokojit se s málem. Jako bychom si řekli, že je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.