Čečenec ustál spor o azyl
Brněnský soud nevydal do Ruska rakouského azylanta, který se v Česku ocitl ve vazbě
BRNO/VÍDEŇ Azylant má podle zákona stejná práva a povinnosti jako jakýkoliv jiný občan. Nesmí volit a stát ho nemůže povolat do zbraně, jinak ale žádná omezení pro práci, volný čas ani cestování neplatí. Ovšem s tím rizikem, že hned za hranicemi sousední země může být všechno jinak a že se může ocitnout v právní pasti.
Přesvědčil se o tom i Čečenec Ruslan Mukuschev, o jehož případu LN informovaly před měsícem. Šestačtyřicetiletý otec pěti dětí, který třináct let žil ve Vídni jako politický azylant a pracoval v rakouské metropoli jako trenér juda, se letos v lednu vydal autobusem do Brna na nákupy.
Měl ale smůlu. Hned za hranicemi autokar zastavili čeští policisté a kontrolovali doklady. Mukuschev si ovšem ke své smůle doma nechal průkaz azylanta, a předložil tak jen rakouský řidičský průkaz.
Policisté následně v databázi zjistili, že Rusko již před lety na Mukuscheva vydalo mezinárodní zatykač. Muž tak 20. ledna na základě rozhodnutí Krajského sou- du v Brně skončil v cele předběžného zadržení. Strávil v ní deset týdnů.
Příběh měl nakonec šťastný konec. Koncem března soud rozhodl o tom, že vydání k trestnímu stíhání do Ruska není přípustné, a Čečenec mohl okamžitě odjet domů. „Hned druhý den se nám ozval z Vídně, že je zpátky u své manželky a dětí. Pobyt ve vazbě ale těžce nesl,“řekla LN Malika Salaeva, rodinná přítelkyně Mukuschevových.
Brněnský soud se nakonec přiklonil k názoru, že již jednou pře- zkoumaný politický azyl v Rakousku je dostatečným důvodem k tomu, aby se nemusel zabývat vydáním zpět do Ruska. Jinými slovy – třináct let bezúhonného života v Rakousku stačí k tomu, aby argumenty pro návrat k rodině do Vídně převážily nad předáním ruským úřadům.
Mukuschev měl velké štěstí v tom, že se ruským zatykačem, který ho vinil z nedovoleného podnikání s léky, už jeden soud zabýval. V roce 2009 vydání do Ruska projednával Zemský soud ve Vídni. A označil zatykač jako šikanózní. Mukuschev totiž „věrohodně a konkrétně doložil“, že jsou obvinění proti němu vykonstruovaná a nepravdivá.
K propuštění Čečence přispělo i to, že se o jeho brněnské peripetie zajímali právníci Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) a Amnesty International. Do věci se vložila také pražská pobočka Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky (UNHCR).
Samo Rakousko intervenovalo také – k soudu podle informací deníku Der Standard, který o kauze informoval jako první, doputovala složka od Spolkového úřadu pro cizince a azyl (BFA), jež obsahovala podklady použité pro udělení politického azylu v Rakousku.
Právní vakuum
K Mukuschevově desetitýdenní vazbě v Brně přispěl i fakt, že se Čečenec ocitl v právním vakuu. Pro český soud byl oficiálně stále ruským občanem – byť dlouhodobě žijícím v Rakousku. A ani rakouské úřady se za něj nemohly „bít“jako za své vlastní občany. Azylantům totiž nepřísluší v jiné zemi plná právní ochrana.
Vídeňská úmluva o konzulárních záležitostech z roku 1969 se vztahuje jen na ochranu vlastních státních příslušníků, nikoliv azylantů. Situaci, kdy je uprchlík s právem azylu zadržen v jiné zemi, nijak neupravují ani jiné normy mezinárodního práva.
„Usilujeme o to, aby členské země EU přebíraly nejen negativní, ale i pozitivní rozhodnutí správních orgánů ve věci cizinců. Když je někdo vyhoštěn, platí to všude v EU, azyl ale v rámci Unie automaticky uznáván není,“říká k tomu Martin Rozumek, ředitel OPU.