Oběť Mírova a komunistů
PRAHA Plukovník Jiří Souhrada se zúčastnil bojů ve dvou válkách. Nakonec našel nesmyslnou smrt v likvidačním táboře s pokojným jménem Mírov.
Souhrada se narodil 10. dubna 1898 v Litoměřicích. Vystudoval rakouské vojenské školy, velel rotě na italské frontě a roku 1919 prodělal tažení proti Maďarům.
Po válce sloužil v Československé armádě. Vyučoval také na pěchotním učilišti v Milovicích i na Vojenské akademii v Hranicích ženijním technikám. Patřil k elitě armády, napsal desítky článků do vojenských odborných časopisů. řadu československých i britských vyznamenání včetně Řádu britského impéria. Přesto byl tento schopný a respektovaný voják již 2. března 1948 poslán na dovolenou. Souhrada byl kritický k politickým změnám a zdrženlivý k orientaci na Sovětský svaz. V posledním služebním hodnocení z 1. listopadu 1948 se uvádí: „Vynikající odborná způsobilost zaniká v politické nevyhraněnos- ti: nenašel kladný poměr k lidově demokratickému řádu republiky. Kvalifikace dobrá – neuplatňoval své politické stanovisko, stál mimo politické dění v armádě.“
Jiří Souhrada byl nakonec 23. září 1949 zatčen a 16. ledna 1950 odvezen do Tábora nucených prací na Mírově. Se zhruba třemi sty politicky podezřelými vojáky tu měl být držen v izolaci bez soudu na neurčito. Zemřel ale na Mírově na infarkt již
jen několik dní po svých dvaapadesátých narozeninách.
Jeden z internovaných, poručík Josef Klimeš, zachoval o jeho smrti toto svědectví: „Spali jsme na dvou lůžkách tři, uprostřed plukovník Souhrada. Ten byl za pár dní u delšího výslechu v kanceláři. K večeru se vrátil, téměř nepromluvil, nejedl a večer asi v 10 hodin zemřel. Volali jsme dozorce,
na 1950, 14. dub-
že zde máme mrtvého. Nebylo to nic platné, až pozdě v noci jsme ho mohli vynést na chodbu. Byl to skvělý člověk, velitel ženijního vojska, odborník.“