Richter byl vždycky pragmatik
Málokdo z Čechů se ke Gerhardu Richterovi dostal tak blízko jako malíř Milan Kunc, který u Richtera studoval v sedmdesátých letech v Düsseldorfu.
LN U Gerharda Richtera jste začal studovat v roce 1970, hned po svém odchodu do Německa. Jak jste se k němu dostal?
Odešel jsem těsně po roce 1969 – byl jsem v té době na vojně. Nejprve jsem odjel do Itálie a při zpáteční cestě jsem zůstal v Norimberku. Tam mi známí doporučili jít studovat do Düsseldorfu, že je tam prý nejlepší akademie v Evropě.
LN Jak na vás to místo působilo?
Musím říct, že Düsseldorf na mě zprvu působil jako neatraktivní, i když velmimoderní město. Když jsem pak na akademii věšel na chodbě své věci, přišel ke mně Joseph Beuys a pozval mě k sobě do třídy. „Odkud jsi? Z Prahy? Aha, výborně, tu znám, tam jsem jednou byl,“řekl. Jenže on tu byl jako voják wehrmachtu, když se léčil ze zranění z východní fronty. U něj jsem se seznámil s Gerhardem Richterem, který s Beuysem vedl ateliér.
LN Jaký byl Richter profesor?
Byl to velmi přísný, elegantní konceptualista. Pocházel z východního Německa, z Drážďan a podobně jako mnohým dalším Němcům se mu podařilo dostat přes Berlín na Západ.
LN Vyučoval denně?
Fungoval hlavně přes konzultace. Zatímco Beuys byl pro nás skoro guru, Richter byl jiná třída. Byl to vždy pragmatik.
LN Prý v ateliéru vládla anarchie, je to pravda?
Ta byla spíš u Beuyse. Richter byl profesor, který si držel elitní třídu s málo žáky.
LN Vídali jste se s Richterem i v soukromí?
Ano, ale až později v Kolíně nad Rýnem, kde jsme měli nedaleko od sebe ateliéry. Vídali jsme se v supermarketu. Když mě Richter potkal poprvé na ulici, hned se ke mně měl: „No teda, Kunc, kdo by to byl řekl.“Ale umění jsme každý viděli jinak. Zatímco on se věnoval abstrakci, já v té době dělal karikatury s politickým podtextem – třeba o Rusku.
LN Bavil se s vámi někdy o své minulosti a nacistickém Německu?
Každý Němec má ve své rodině někoho, kdo byl u wehrmachtu. Vždyť si vezměte, že tenkrát zemřela téměř třetina všech mužů v Německu. Ale musím říct, že Němci jako národ na sobě po válce zapracovali ze všech zemí nejvíce.