Do Prahy míří miliardový malíř
Například slavný obraz Strýček Rudi, který Richter věnoval českému památníku v Lidicích, zachycuje usmívajícího se malířova strýce v uniformě wehrmachtu. Šedavá malba – ne větší než běžný plakát na zdi – připomíná rozmlženou fotografii z rodinného alba, která jako by popisovala nelehké vyrovnávání se Němců s vlastní minulostí. Zatímco Richterův strýc sloužil u wehrmachtu, teta Marianne byla během války zabita v psychiatrické léčebně v rámci nacistického programu eutanazie. Trpěla schizofrenií.
„Jako chlapec jsem ho miloval, byl to můj vzor, ten malý, usmívající se strýc. Na druhé straně ztělesňuje nacistickou dobu. Je jedním z viníků, i když ne tak úplně. Nechal se svést. Jak tomu obvykle bývá,“přiznal Richter nedávno v rozhovoru pro časopis Art+Antiques. I tento obraz bude v Praze k vidění.
Karel IV. jako měřítko
Uspořádat podobně prestižní výstavu není v České republice běžné. Gerhard Richter se přes léto téměř určitě stane v metropoli podobným blockbusterem, jako je nynější expozice Číňana Aj Wej-weje ve Veletržním paláci. Richter je totiž jméno, jak již bylo řečeno, za nímž se sjíždí návštěvníci do Londýna, Vídně či Paříže.
Podle zdroje blízkého vedení galerie stála produkce výstavy mezi 30 a 50 miliony korun. Většinu nákladů pokryli partneři a sponzoři galerie, mezi které pa- tří Komerční banka, The Pudil Family Foundation, pojišťovna Kooperativa a hlavní město Praha. Šesti miliony korun přispěla německá vláda prostřednictvím pražského Goethe-Institutu a svého velvyslanectví. Retrospektiva se totiž koná v rámci Česko-německého kulturního jara 2017, jehož součástí je i již probíhající výstava letos padesátiletého Eberharda Havekosta v Galerii Rudolfinum.
Co do velikosti akce může být měřítkem loňská výstava Císař Karel IV. 1316–2016. Ta měla Národní galerii původně stát 27 milionů, ale nakonec se rozpočet vyšplhal na 60 milionů korun. Pojištění děl pak tvoří třetinu až polovinu celkové sumy – v případě Richtera tedy půjde o částku někdemezi devíti a pětadvaceti miliony korun. Dopravu mají na starosti speciální transportní firmy, které díla převážejí pod dohledem kurýrů. „Tito reprezentanti majitelů pak dozírají na bezproblémové doručení díla na místo a kontrolují jeho stav před instalací,“vysvětluje Fajt.
Díla zapůjčila Albertina, Tate Modern, Studio Gerharda Richtera, hamburská Kunsthalle, Louisiana Museum of Modern Art v Dánsku či soukromí sběratelé.
Veletržní palác, prosím, ne
Zvláštní zřetel se bral, jak je u toho tvůrce zvykem, na místo, kde obrazy vystavit. „Když jsem měl před sebou model Veletržního paláce, byl jsem poněkud zklamaný. Jeho prostory se mi zdály příliš modernistické,“přiznal Richter v Art+Antiques. Výběr tak nakonec padl na palác Kinských, kde se nedávno konala výstava jiného věhlasného malíře, Henriho Rousseaua.
Vzhledem k tomu, že se jedná o Richterovu první takto rozsáhlou retrospektivu ve státě, který náležel ke středoevrospkým komunistickým zemím, půjde o průřez jeho dráhy: od fotorealismu ke geometrické abstrakci. K vidění též budou listy z Richterova legendárního Atlasu, který si umělec vede od šedesátých let a čítá tisíce položek. Jeden z listů pak chce údajně věnovat Národní galerii. O retrospektivě také na straně 30