Mužskou nadvládu podkopala motyka

Kořeny genderové nerovnosti leží podle amerických akademiků velmi hluboko – v brázdě vyorané prvním pluhem.

v Iráku a v Mosambiku (podle dat Světové banky z roku 2014) – tedy zemí, ve kterých je úroveň ochrany lidských práv i další ukazatele na srovnatelně neutěšené úrovni – vyplývá, že na Blízkém východě je ekonomicky aktivních jen 15 procent žen v produktivním věku, kdežto na východě Afriky 85 procent. A nejen to: v iráckém parlamentu seděla čtvrtina žen, zatímco v tom mosambickém téměř 40 procent.

Pluh je jen pro muže...

Co způsobuje nerovnostmezi mužem a ženou? Proč i v českém parlamentu zasedá jen kolem pětiny žen, zatímco třeba na Islandu je rozdělení zákonodárců podle pohlaví téměř vyvážené?

Ekonomové Alberto Alesina a Nathan Nunn z Harvardovy univerzity a Paola Giulianová z Kalifornské univerzity v Los Angeles přišli před šesti lety se zajímavou odpovědí: mohou za to historické postupy v zemědělství. V komuni- tách, kde se tradičně používal pluh, mají ženy méně rovnocenné postavení než tam, kde půdu okopávali motykami.

Rozdílný pohled na úlohu muže a ženy ve společnosti má podle šest let staré studie svůj původ v jiném ekonomickém uplatnění pohlaví – nikoli však v současnosti, nýbrž v dobách dávno minulých, kdy se farmáři poprvé chopili pluhu.

Původní pluh je jednoduchý nástroj složený z dřevěného držadla zakončeného dřevěnou, později kovovou radlicí. Jedny z nejstarších dokladů o jeho užití pocházejí ze starověkého Egypta a Mezopotámie. I Řím byl podle legendy založen tak, že Romulus vyoral hranice města pluhem. Ale ani v našich končinách nešlo o věc neznámou – existují doklady, že pluh s nastavitelnou radlicí užívali již za Cyrila a Metoděje.

Pluh je technologická vymoženost, která mnohonásobně zvýšila produktivitu zemědělství před průmyslovou revolucí. Zásadně ale také ovlivnil role mužů a žen ve společnosti.

... ale motyka pro všechny

Pluh se historicky používal ke kultivaci rozsáhlého území zejména pro pěstování ječmene, miličky (africká obilovina známá také jako teff), žita a pšenice. Pěstování těchto plodin představuje fyzicky náročnou práci. Orání vlastními silami či pomocí domácích zvířat bylo doménou silných jedinců v komunitě: mužů. Výsledkem bylo, že muži pracovali na poli a ženy zůstaly doma.

Jinou možností kultivace je používání motyky k okopávání. Jde o postup, který je náročný spíše časově než fyzicky. Využívá se ze- jména k pěstování obilovin, jako čiroku nebo prosa, a kořenových plodin, třeba manioku. Jde o užitkové rostliny typické pro řadu středoafrických států. V komunitách, kde se zemědělské plodiny okopávaly, bylo potřeba společné práce všech bez rozdílu pohlaví. Důsledkem je větší rovnocennost mužů a žen i v současnosti.

Efekt pluhu na dnešní společenské myšlení o úloze žen je zřejmý. V afrických zemích, jako je Rwanda, Burundi nebo Keňa, kde se plodiny dosud okopávají, zaměstnanost žen na venkově tradičně přesahuje 80 procent. Naopak v Egyptě, Pákistánu nebo Indii, kde se pluh používá v zemědělství již po staletí, to je kolem 30 procent.

Američtí výzkumníci se však nespokojili jen s analýzou regionálních odlišností v zemědělství. Zkoumali i rozvinuté společnosti, kde se původní pluh a motyka už dávno nepoužívají a kde došlo k industrializaci zemědělství již před mnoha desítkami let.

A co zjistili? Postoj vůči ženám přetrvává i přes důsledky průmyslové revoluce a globalizace. U potomků etnických skupin užívajících pluh jsou ženy častěji v domácnosti a mají i menší zastoupení ve vedení země.

Válečná emancipace

Výzkum sice odhalil dlouhodobý dopad historických kulturních norem, ale i ty se vyvíjejí. Změnit se mohou pozvolna například postupem času, nebo rychleji v důsledku šoku.

Role se tak v mnoha západních zemích vyvážily za druhé světové války, kdy ženy musely zastat mužskou práci – třeba ve Skandinávii, kde genderovou rovnoprávnost dokládá vysoké zastoupení žen v rozhodovacích pozicích i nízké rozdíly v platech mužů a žen.

Nicméně negativní efekt pluhu v mnoha státech, včetně Česka, přetrvává dodnes.

Autor je spolupracovník redakce