Malý český Zeitgeist
esko 20+ hledají přátelé z Lidového domu. Vize 2030 je pak dokument, nad nímž hloubají kavárníci z Prahy, Brna a jeden roztomilý maskot z Teplic. Česko 2050 je pro změnu projekt, nad nímž si brousí drápky sestry a bratří z paláce Charitas. Napravo se asi čísel bojí, proto Truhlářská ulice hledá jen Silný program pro silné Česko a amébický Andrej Babiš asi jen „má svůj sen“, jenž se mu bude zdát asi dle dobrých voličů. Můžeme se partajím vysmát, že nejsou schopné generovat žádné nápady, že nemají žádné kreativní lidi a zejména že se neodváží předložit normální a zcela konkrétní volební program.
Můžeme. Ale za vznešenými/směšnými frázemi je skrytý jednak veliký problém, jednak veliký kalkul a podle Chlívku i cosi významnějšího a zatím nevysloveného. Takový malý český Zeitgeist.
Fakt, že české partaje ideově a personálně vypadají spíše jako vyprahlé pouště Sahelu, nepřekvapí nikoho. Jenže ony jsou v mnohem hlubším problému. Shodou několika historických a dejme tomu kulturních událostí je momentálně krajně obtížné postavit atraktivní klasický program. A to jak pro levici, tak pro pravici.
Důvod pro toto silné tvrzení je úplně prostý: v socialismu de facto žijeme, takže je pro levou část spektra obtížné slibovat nějaké zásadní změny.
Aliberální minirevoluci, o niž se pokoušel Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem, voliči zgruntu odmítli, takže by ji teď znovu nabízel jen politický sebevrah.
V Česku špičkoví lékaři v nejlepších nemocnicích věnují velmi solidní zdravotní péči i zfetovanému a breberkami prolezlému bezdomovci, jenž již roky nezaplatil ani haléř na zdravotním pojištění. O. k., panuje na tom většinová shoda – ale jak byste potom chtěli zavádět do zdravotnictví nějakou ještě větší rovnost nebo sociální spravedlnost?
Důchodový účet je v kumulativním minusu v řádu stovek miliard a v penzi většina z nás žije takřka výhradně z toho, co dostane od státu – jak byste potom chtěli zavádět do důchodů nějakou ještě větší rovnost nebo sociální spravedlnost?
O zcela bezplatném školství ani nemluvě – jak byste jej chtěli ještě zlevicovatět? O pravici ani nemluvě, ta má na pár let asi utrum.
Co je možná nejzajímavější, je skrytá poptávka, na niž naráží marketing Andreje Babiše. Sen. Jako by po letech vyhrabávání se z postkomunistikého hnoje a nynější ztracené dekádě (po pádu Lehman Bros. roku 2008) nazrával čas a ochota udělat něco velkého, něco, co by po našich generacích potomkům zůstalo. A je vcelku jedno, zda jde o hyperloop, o němž sní Brno, nádhernou stavbu knihovny či koncertního sálu, po níž pošilhává Praha, o nějaký velkolepý projekt fotbalových hřišť nebo, v malém, třeba velkolepé muzeum komunismu.
Skeptický a oportunistický národ jako by po dlouhých letech chtěl zas cítit nějaký kousek pýchy a hrdosti.
Jako by po letech vyhrabávání se z postkomunistického hnoje a nynější ztracené dekádě nazrával čas a ochota udělat něco velkého. Něco, co by po našich generacích potomkům zůstalo.