Pudink přibitý na stěně

Zejména ve spojenectví s Ruskem se Čína snaží prosadit nová pravidla na globální síti. Účel: politický dohled a vliv ve světě

O šestnáct let později, tedy vloni, prohlásil generál Čchiao Liang, proslulý v Číně doktrínou války „přesahující všechny limity“(čchao-sien čan), při autogramiádě své nové knihy o čínsko-americké strategické rivalitě, že „internet nakonec rozmetá americkou mocenskou hegemonii“.

Téhož roku jmenoval prezident Si Ťin-pching sebe sama do čela Vedoucí skupiny ústředního výboru pro internetovou bezpečnost a informatizaci (Čung-jang wang-luo an-čchüan che sin-si-chua ling-tao siao-cu) a určil, že Čína se musí v nejbližší době proměnit z „velké internetové mocnosti“v „silnou internetovou mocnost“.

Propast mezi optimistickým Clintonovým projevem a současnou čínskou realitou vyjadřuje nejen časový odstup šestnácti let, ale také širší debata mezi „technooptimisty“a skeptiky. První předpokládají, že internet povede automaticky ke globální demokratizaci, druzí namítají, že převratné nové technologie se dají stejně dobře použít pro rozšiřování prostoru svobody jako pro upevňování diktatur. (Druhý názor asi nejvýrazněji dlouhodobě artikuluje běloruský analytik Jevgenij Morozov.)

Čínský experiment s přibíjením pudinku na zeď poskytuje v této diskusi prostor pro oba argumenty. Internet v Číně skutečně nebývale rozšířil, alespoň zpočátku, prostor pro relativně svobodné vyjádření názorů. Autor čínské Charty 08 a nositel Nobelovy ceny za mír Liou Siao-po kdysi prohlásil, že internet je „božím darem pro čínskou společnost“. Liou nicméně sám nyní pobývá již devátý rok ve vězení a celková situace v Číně dává v posledních letech za pravdu spíše pesimistům. Pojetí internetu jako nástroje společenské kontroly a posilování moci státu na úkor jednotlivce se navíc čínskou zásluhou stále více prosazuje i v mezinárodním měřítku.

Velká internetová zeď

Rozvoj internetu v Číně může sloužit jako metafora pro celý současný čínský hybridní systém. Po počátečním váhání a vnitřních diskusích, nakolik může celosvětová síť ohrozit samotnou existenci systému vlády jedné strany, převládl pragmatický závěr, že internet je nezbytný pro zapojení Číny do procesu globalizace a pro její další hospodářský rozmach, který je zase nutným předpokladem toho, aby si komunistická strana udržela moc.

Peking také od samého počátku na rozdíl od Clintona věřil, že v kvazitotalitním systému se dá na stěnu přibít třeba i ten pudink. Při pohledu zpět se zdá, že se čínským soudruhům skutečně podařilo celkem zdařile kooptovat do nominálně komunistického systému internet, tak jako se jim podařilo kooptovat i celý kapitalismus. Proces systémové kooptace zdánlivé cizorodých prvků ovšem předpokládal jejich důkladnou revizi. Čínský internet je, stejně jako čínský kapitalismus, dosti odlišný od svých protějšků jinde ve světě.

První internetové spojení v Číně bylo navázáno v roce 1994. Pravidelné internetové služby zahájily provoz v lednu 1996. Počet uživatelů byl v té době pochopitelně minimální, ale Čína začala již v srpnu téhož roku pro jistotu systematicky blokovat vybrané zahraniční servery. V roce 1997 se pro čínskou internetovou cenzuru poprvé ujal termín „Velká (čínská internetová) zeď“(Great Firewall) na základě článku v časopise Wired.

Historický článek cituje představitele jednoho z prvních poskytovatelů internetových služeb (ISP) v Číně, jakéhosi Sia Chunga: Síť, která umožňuje jedincům, aby si dělali, co chtějí, drze chodili, kam se jim zamane, je hegemonistická síť, která poškozuje zájmy ostatních. (Termín „hegemonistický“nahrazuje postupně od devadesátých let v čínském propagandistickém žargonu výraz „imperialistický“jako epiteton constans pro Spojené státy.) O tom není po- chyb, internet je informační kolonie. Jakmile se ocitnete na síti, máte před sebou hegemonii angličtiny.

Tyto obavy zjevně nesdíleli běžní uživatelé. Internet se stal koncem devadesátých let více než jinde ve světě součástí životního stylu. Počet uživatelů v Číně stoupal, ze 150 tisíc v roce 1996 na současných 731 milionů.

Spolu s počtem uživatelů rostla i internetová zeď. Její hlavní součástí se stal projekt Zlatý štít (Ťin-tun), vybudovaný v letech 2003–2006 (s vydatnou pomocí západních firem jako Cisco) a od té doby stále rozšiřovaný. Zlatý štít poskytuje plně automatizovaný systém monitorování a cenzury čínského internetu na základě filtrování klíčových slov, celých IP adres a dalších technologických postupů. Google byl v Číně poprvé blokován na pár dní v září 2002. YouTube bylo zablokováno Zlatým štítem po nepokojích ve Lhase v roce 2008, Facebook a Twitter po násilnostech v Sin-ťiangu v roce 2009.

Zahraniční servery se dají celkem snadno blokovat automatizovaným systémem, jako je právě Zlatý štít. Horší je to s domácími čínskými diskusemi v blogosféře a na sociálních sítích. Jejich uživatelé (síťoobčané, wang-min) se naučili obcházet zablokovaná klíčová slova důmyslnými neologismy a narážkami. Namísto tabuizovaného „4. června“( výročí masakru na náměstí Tchien- an- men) mohou napsat „35. května“a podobně.

Čínským soudruhům se podařilo kooptovat do nominálně komunistického systému internet, tak jako se jim podařilo kooptovat i celý kapitalismus