Tři kandidáti nadbíhají Putinovi
Letošní prezidentské volby ve Francii jsou zcela jistě jiné než jakékoliv předešlé, protože se konají v novém evropském kontextu. Doposud Evropská unie vždy rostla, nyní je konfrontována s odchodem Velké Británie a budoucí podmínky vztahu EU k pro nás sousední zemi zatím neznáme. Francie se vyrovnává se zkušeností velkých teroristických útoků na svém území. Společnost se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti. Je to poprvé, kdy stávající prezident Francie neobhajuje svůj mandát.
Tradiční politické strany s výjimkou Národní fronty ztratily významnou část své voličské základny. Ani primárky nepřinesly rozuzlení. V takovém rozložení sil se prezidentští kandidáti i političtí komentátoři nemohou opřít o tradiční pravolevé vidění společnosti, orientace občanů je obtížnější, týden před volbami se hovoří o velké skupině nerozhodnutých voličů a dalších, kteří k volbám nepůjdou.
Vztah Francie k Evropě býval tradičním tématem prezidentských voleb, ale letos nabývá na důležitosti. V roce 2002 jsem musela volit Jacquese Chiraca proti Jeanu-Mariemu Le Penovi, proti jeho xenofobnímu a protievropskému programu. I dnes volím „proti Le Pen“, nyní FRANÇOISE MAYER proti jeho dceři Marine Le Penové, která oslovuje ještě širší elektorát. Tentokrát můj hlas není „jen“protestní, od listopadu minulého roku vím, pro koho budu hlasovat.
Komentátoři často zmiňují význam společné evropské měny. V Česku slýcháme od populistů mnoha zabarvení averzi vůči přechodu na euro. Ve Francii naopak návrh Marine Le Penové vrátit se k národní měně a odejít z eurozóny nebudí žádné nadšení ani u jejích voličů, naopak působí jako omezovací faktor a nutí ji k umírněnějším formulacím.
Peníze z Ruska
Jistou roli v současné kampani hraje i otázka vztahu Francie a EU k Putinově Rusku. I pro mě je tato věc důležitá, protože řada kandidátů se na ní profiluje. Například voličům Marine Le Penové nevadí, že její strana získává peníze z Ruska. I François Fillon a Jean-Luc Mélenchon vyjadřují pozoruhodnou vstřícnost k Rusku a osobně i k Putinovi. Dokonce podporují anexi Krymu a expanzi Ruska na Ukrajinu. Druhý z nich otevřeně vyhlásil možnost změn východní hranice ve prospěch Ruska, aniž by tím vyvolal nějakou kritickou reakci. Vysvětluji si to jako velkou neznalost a nezájem o osud střední Evropy i schopnost Ruska rozkládat EU zevnitř.
Pozoruji, jak málo jsou voliči Françoise Fillona citliví na jeho finanční aféry a jak si v tom jsou podobní s voliči Marine Le Penové. Zázračná je Fillonova schopnost změnit svůj obraz z „pana čistého“na spasitele Francie: „Já vás neprosím, abyste mě měli rádi, ale podpořte můj program.“I na takto patetické výroky pevné jádro jeho voličů slyší.
Atentáty z let 2015 a 2016 se mě velmi dotkly. Ne tak, že bych přestala pít víno na terase, kdy se mi zachce, nebo jezdit metrem či vlakem, ale pocit rizika z kandidátů, kteří si zahrávají se strachem, a tento strach dokonce vyvolávají, mě přivedl k většímu angažmá a podpoře kandidáta, který může být dobrou volbou pro Francii. Emmanuel Macron je kandidát, jehož program pro Evropu, ekonomiku i společnost mi vyhovuje.
Françoise Mayer (* 1957) působí na Université Paul Valéry – Montpellier III. Vydala mimo jiné knihu Češi a jejich komunismus (2009).