Pátá republika se vyčerpala

Již v prezidentských volbách v roce 2012 dosáhlo pět kandidátů významnějšího úspěchu, stejně jako tomu pravděpodobně bude letos 23. dubna. Již v roce 2012 nebyl končící pravicový prezident Sarkozy poprvé po prvním kole v čele. V roce 2012 zvolený levicový prezident Hollande nebyl nikdy předtím ministrem. Dnešní pocit, že vše je nové, pramení z dojmu, že pátá republika se vyčerpala, tradiční rozdělení na pravici a levici je zpochybněno a rozčarování z politiků nikdy nebylo tak velké. Možná že jsou Francouzi také unaveni z „republikánské monarchie“, která byla vytvořena na míru generálu de Gaullovi a počítala s bipolárností.

Politická scéna se rozdrobila do pěti směrů: na radikální levici, zastoupenou Jeanem-Lukem Mélenchonem; liberální vládní levici, reprezentovanou premiérem Manuelem Vallsem (Benoît Hamon je na poloviční cestě); levý a pravý střed, ještě málo strukturovaný, který se postavil za Emmanuela Macrona; klasickou pravici („Republikány“) s Françoisem Fillonem; populistickou a radikální pravici, tvořenou zejména Národní frontou Marine Le Penové. V tomto prostředí je dělení pravice/levice nahrazeno novými spory: pro/proti Evropské unii, liberální/etatistický, realistický/populistický, otevřenost/uzavřenost. Podle nich se pak pravděpodobně budou nově strukturovat strany po prezidentských volbách.

Stále se opakující politické skandály, v nichž je částečně porušován nejen zákon, ale hlavně morálka, vedou většinu voličů k protestní volbě (Mélenchon, Le Penová) nebo volební neúčasti. Společnost vyžaduje po politicích morální integritu, což politici ještě úplně nepochopili. Odtud pramení Fillonovo rozčarování: pravicový kandidát byl považován za velkého favorita voleb do té doby, než odhalení jeho praktik zničilo jeho kredit u voličů.

Nakonec je třeba podtrhnout všeobecné napětí veřejného mínění (spojené s chatrnou hospodářskou a sociální situací), které činí všechny průzkumy velmi nejistými. Tím spíše, že média zobrazují politiku jako permanentní „show“, která ji činí nedůvěryhodnou. Průzkumy ukazují, že čtyři hlavní kandidáti mají vyrovnané preference, a nic se nedá předem vyloučit.

Antoine Mares (* 1950) se zabývá historií střední Evropy. Loni vyšel česky jeho životopis Edvarda Beneše.