Maturanti rádi vyprávějí
Více než na námět se studenti při maturitní slohové práci soustředí na formu
PRAHA Maturitní slohová práce je první krok k tomu, aby student složil zkoušku z dospělosti. Na výběr dostává z deseti témat. Víc než na námět se ale většinou soustředí na to, který útvar zvolit. Údaje za poslední dva ukončené ročníky ukazují, že jako nejlepší volba maturantům připadá vypravování.
Vyplývá to z anonymních dat, která si od ministerstva školství vyžádal Oldřich Botlík z iniciativy Maturitní data – odtajněno. Některé výsledky jejich zpracování má redakce LN exkluzivně k dispozici.
V předloňském roce vypravovalo na téma Jak jsem poznal vaši matku téměř 32 tisíc z více než 65 tisíc studentů. V loňském roce pak o tom, jaké události vedly ke ztrátě paměti, téměř 26 tisíc studentů ze zhruba 62 tisíc, kteří maturitní slohovou práci psali v řádném termínu.
„Tušil jsem, že zájem maturantů nebude rovnoměrný, ale opravdu mě překvapilo, že třeba vypravování otce Jak jsem poznal vaši matku určené dětem si vybral téměř každý druhý maturant,“sdělil LN Botlík.
Nejmenší zájem byl v obou ročnících o referát na odborné téma z literatury nebo z historie a také o fejeton. O tom, jak přistupuje česká společnost k titulům, se zamýšlelo jen 291 studentů.
Údaje potvrzuje i Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, které připravuje zadání. „Maturanti dlouhodobě preferují vypravování před ostatními útvary. Podíl nejčastěji vybíraného tématu se pohybuje od roku 2013 nad 30 procenty, v roce 2015 to bylo dokonce 48 procent. Meziročně se ale struktura četnosti výběru příliš nemění, její směrodatná odchylka se drží na úrovni zhruba deset procentních bodů,“napsal ředitel centra Jiří Zíka. Osobně by se k této volbě také uchýlil, pokud by nemohl volit technický popis.
V roce 2015 vypravovalo na téma Jak jsem poznal vaši matku téměř 32 tisíc z více než 65 tisíc studentů
Podle Veroniky Valíkové ze Společnosti učitelů českého jazyka a literatury studenti volí vypravování hlavně z toho důvodu, že ho mají dostatečně zažité a píšou ho prakticky každý rok: „A pokud se navíc objeví témata, která jsou jim blízká, která se týkají jejich zkušeností a zážitků, nemusí si nic vymýšlet, fabulovat složité zápletky.“Vypravování je tak podle ní založené na přirozeném toku myšlenek.
Přesto má tento útvar svá daná specifika. „Studenti si musí pohlídat otevření příběhu či zápletky, nějakou gradaci děje a nezapomenout na zajímavý závěr,“popisuje Valíková.
Publicistiku volí ti nejlepší nebo nejméně informovaní
Podle vyučující českého jazyka a literatury z obchodní akademie studenti znají schéma vypravování často ze seriálů nebo filmů. „Navíc si mohou dovolit v přímé řeči použít i nespisovnou formu jazyka,“uvádí.
Myslí si ale, že útvar úvahy je předem znevýhodněný kvůli krátkému času. „Ponořit se hlouběji do odhalování příčin, dobrat se důsledků, argumentovat pro a proti, přejít od konkrétního k obecnému se prostě za 90 minut solidně nedá,“upozorňuje.
Publicistické útvary jako reportáž nebo fejeton si podle Valíkové vybírají buď hodně zdatní studenti, nebo naopak ti, kteří nevědí, do čeho se vrhají.
„Publicistický styl se dopodrobna probírá na gymnáziu až v sextě, moji studenti píšou během roku dva až tři fejetony, reportáž většinou zadávám jako domácí sloh,“sdělila Valíková.
Oba útvary podle ní vyžadují vytříbenou formu: „Napsat dobrý fejeton jemnohdy těžší než napsat povídku.“Připomíná rok 2012, kdy se veřejně rozebíralo propadnutí některých studentů, kteří nedodrželi publicistický styl psaní. Referát by z nabídky
Nejméně oblíbené útvary jsou u maturantů referáty a fejetony
maturitních slohových prací úplně vyřadila, protože maturant si podle ní potřebuje vyhledávat faktické údaje v literatuře nebo na internetu.
Její profesní kolegyně, která vyučuje na obchodní akademii, se nediví, že se maturantům do fejetonu nechce. Při zkoušce nemají podle ní zrovna náladu na odlehčené humorné zamyšlení. „Navíc u tématu z roku 2016 – Bez titulu ani ránu – se ani nemo- hou opřít o svou reálnou zkušenost,“doplňuje.
Obává se navíc, že procento studentů, kteří mají bohatou slovní zásobu a umějí ji opravdu použít, se výrazně zmenšuje.
A právě i kvůli takové debatě si Botlík myslí, že je nutno zveřejňovat podrobná anonymizovaná data. „Můžeme si představit, že se z nich dá například zjistit, zda žáci, kteří v testu nedokázali najít chyby ve větách, jež napsal někdo jiný, chybují o něco méně, když mají text napsat sami,“vysvětluje Botlík.
Při centrálním hodnocení bude méně času
Letos se hodnocení písemných prací vrátilo na centrální úroveň, slohy už se tedy neposuzují na školách. Protože jsou součástí státní maturity, je tato změna podle Zíky logická. „Zatím nelze dělat žádné závěry. Nicméně z do- sud opraveného souboru písemných prací lze pozorovat to, co bylo prokázáno již v minulých letech, totiž odlišný průběh hodnocení prací pod úrovní minimálních požadavků,“dodal Zíka.
Botlík se ale ptá, jestli budou centrální hodnotitelé opravdu spravedlivější.
„Z dat je vidět nejen to, kterým typům žáků hodnotitelé trochu přidávají, ale i to, kterým naopak trochu ubírají. A centrální hodno- titelé musejí rychle ohodnotit více prací než učitelé na školách,“uvedl k podrobným datům z roku 2016.
Podle dostupných informací má být ale situace letošních maturit jiná. „Hodně studentů, i z gymnázií, si vybralo zprávu – témata na vypravování byla těžká a odtržená od jejich životních zkušeností,“myslí si Lenka Dohnalová, předsedkyně Společnosti učitelů českého jazyka a literatury.