V zemi je příliš svobody, míní příznivci Le Penové
PAŘÍŽ od zvláštního zpravodaje LN Fenoménem letošních prezidentských voleb se stal vzestup krajně pravicové Národní fronty (FN). Před 15 lety se do druhého kola dostal její zakladatel Jean-Marie Le Pen, čímž způsobil naprostou senzaci, letos je však situace jiná. Jeho dcera a nástupkyně v čele strany Marine Le Penová podle prvních odhadů postoupila do druhého kola a překvapením by spíš bylo, kdyby se tak nestalo.
Na to, kdo Le Penovou a její stranu podporuje, se před časem podívala v podrobném průzkumu vypracovaném pro nedělník Journal du Dimanche agentura Ifop. Z průzkumu vyplývá, že v čase sice stoupá ztotožnění se lidí s programem strany, přesto Národní fronta zůstává především hlasem protestním. Zatímco v březnu 1997 stranu volilo kvůli svému souhlasu s ní pouhých 17 procent jejích voličů a zbylých 83 procent hlavně kvůli odmítání ostatních partají, letos se poměr posunul na 60 procent hlasů protestních a 40 procent ztotožňujících se s programem FN.
Voliči hlásící se k Národní frontě či její šéfce se ztotožňují především s programem týkajícím se migrace, na ekonomické návrhy Le Penové ale „slyší“pouhých 13 procent voličů. Jak podotýká list Journal du Dimanche, znamená to pro Le Penovou neúspěch v jejích snahách přeorientovat stranu i na jiná témata, jako je kupní síla nebo pracovní podmínky. Studie také zpochybnila charisma vůdkyně FN – její osobnost oceňuje jen devět procent voličů.
Lidé, kteří dávají hlas Národní frontě, se obvykle necítí v zemi dobře a bezpečně. Zdá se jim, že je imigrace víc stojí, než jim přináší, a 73 procent z nich je přesvědčeno, že islám se neslučuje s hodnotami republiky. Třiašedesát procent z nich si pak myslí, že je v zemi „ příliš svobody“a 74 procent voličů FN je pro obnovení trestu smrti, ač tento požadavek strana v programu nemá.
Národní fronta tak zůstává věrna své krajně pravicové ideologii prosazující suverenitu, odmítání evropských spojenců a přehnaný důraz klade na bezpečnost, čímž se dostává k často kritizované xenofobii. Šéfku strany pak za rasistku považuje 80 procent Francouzů a 73 procent dotázaných se domnívá, že Le Penová představuje nebezpečí pro demokracii.
Geograficky jsou Le Penová a její strana silné na severu Francie i na jihovýchodě země (například v regionu Provence-Côte d’Azur se těší podpoře 40 procent). Jak ale pro LN řekl politolog Guillaume Bernard, ve Francii už není oblast, v níž by měla kdysi marginální strana méně než 15 procent. Pronikat začala i na dříve zapovězený západ země.
Stejně jako geograficky zažívá Národní fronta rozmach i mezi sociálními třídami, které ji volí. Spoléhá tradičně na muže (33 procent), kteří jsou méně vzdělaní, zvláště na dělníky. Letos se ale hlasy pro FN rozšířily více imezi ženy, vzdělanější lidi a mladé. Právě pro ně se stala krajní pravice často první volbou a před hlasováním se spekulovalo, že mezi voliči od 18 do 24 let by mohla Le Penová zvítězit. Před volbami ale vyšly i další průzkumy, které do role favorita nespokojené omladiny pasovaly dalšího antisystémového kandidáta, Jeana-Luca Mélenchona.
Faktem je, že pravicoví voliči měli letos těžkou pozici – z relevantních kandidátů majících šanci postoupit do květnového druhého kola se nabízel jen aférou postižený Francois Fillon a Le Penová s výše zmíněným image rasistky.
I proto se někteří voliči neshodli ani v rámci jediné domácnosti: „Volila jsem Marine Le Penovou, souhlasím s jejím programem,“řekla LN před radnicí v 15. pařížském obvodě asi šedesátiletá Florence, jež pracuje jako učitelka postižených dětí. Důvodem prý ale byl i fakt, že nechtěla volit Fillona, v něhož ztratila během kampaně důvěru. Její studující dcera Claire se v pohledu na kandidáta Republikánů s matkou shodla, fanynkou Le Penové ale není. Hlas tak dala jednomu z outsiderů – euroskeptikovi a suverenistovi Nicolasi Dupontovi-Aignanovi. Ten měl ale šance na úspěch jen v rovině teorie, v průzkumech dostával čtyři procenta hlasů.
Ve Francii už není oblast, v níž by měla kdysi marginální strana méně než 15 procent