Permanentní krize všeho
Pokud budou někdy historikové zkoumat pramenné materiály z počátku třetího tisíciletí, asi budou překvapeni, jak hojně je používáno slovo krize. Doprovázejí jej nejrůznější přívlastky – již jsme prožili krize bankovní, hypoteční, měnové či hospodářské, předloni přibyla krize migrační a začíná se stále více hovořit o obecné krizi liberální demokracie nebo přinejmenším její legitimity a popularity mezi voliči. „Jde především o krizi komunikace mezi politiky a lidmi, kteří neumí absorbovat změny, které přinesla globalizace. Propadají panice, která se mění ve hněv směřovaný proti politickému establishmentu,“řekl Petr Pithart na páteční konferenci o krizi liberální demokracie, kterou pořádala Česká společnost pro evropské a srovnávací právo spolu s ministerstvem zahraničních věcí. Podobně hovořil i Michael Žantovský, podle něhož selhává Západ jako takový. Jeho demokratické struktury nejsou schopny čelit destrukčním opatřením, která aktuálně sledujeme v Polsku nebo již od roku 2010 v Maďarsku. Na druhou stranu, jak zmiňoval ústavní právník Marek Antoš při analýze Orbánových ústavních a politických změn, pokud vládní politiku dlouhodobě podporuje zhruba padesát procent voličů, pak nelze stávající ideologické uspořádání efektivně bránit. „Nelze mít liberální demokracii bez liberálních demokratů,“uzavřel Antoš. Myšlenku permanentní krize s rotujícími přívlastky pak kritizoval Michal Bobek, generální advokát Soudního dvora EU: „Krize se může snadno stát normalitou. Možná už se nacházíme v nové rovnováze, aniž si to uvědomujeme.“
Koho debaty o krizích zajímají, může si jednu zajímavou přijít poslechnout ve středu od 18 hodin na pražskou právnickou fakultu. Její děkan Jan Kuklík svolal besedu se spoluautory knihy Na rozhraní, která vyšla koncem loňského roku a věnuje se různým krizím a proměnám současného světa. Debatovat budou historik Martin Kovář, egyptolog Miroslav Bárta a Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu. Řeč by měla přijít na brexit nebo na vztah mezi evolucí, spravedlností a právem.