Kyjev s Varšavou se přou o Banderu

Historické křivdy mezi Poláky a Ukrajinci jsou i po 70 letech zdrojem napětí a nedůvěry mezi oběma státy. Za nynější eskalací ale může stát i Rusko.

VARŠAVA/KYJEV Vztahy Polska a Ukrajiny neprocházejí v posledních měsících klidným obdobím. Nejnověji se to ukázalo před několika dny, kdy uplynulo 70 let od takzvané Akce Visla. Při ní byly koncem dubna 1947 zahájeny násilné deportace Ukrajinců žijících ve východní části Polska do západních oblastí země, jež Polsku připadly po porážce nacistického Německa v roce 1945.

Cílem opatření, které schválilo nejužší vedení komunistické strany, bylo zlikvidovat společenskou základnu takzvané Ukrajinské povstalecké armády (UPA) působící na východě a jihovýchodě Polska. Jejím vůdcem byl Stepan Bandera, jenž chtěl cestou ozbrojeného boje dosáhnout vzniku samostatného ukrajinského státu nezávislého na Polsku i Sovětském svazu.

Celkem bylo tímto způsobem přesídleno přes 140 tisíc lidí, většinou se jednalo o Ukrajince. Akce Visla ale dolehla i na smíšené polsko-ukrajinské rodiny, jež se měly v regionech, kde předtím žili zejména Němci, pokud možno co nejdůsledněji asimilovat. Kdo kladl odpor, toho čekalo vězení a někdy i smrt.

V letech po pádu komunismu bylo obvyklé, že se zástupci polské vlády v den výročí Akce Visla od násilné deportace ukrajinského obyvatelstva distancovali. V roce 2008 dokonce tehdejší prezidenti Polska a Ukrajiny, Lech Kaczyński a Viktor Juščenko, vydali společné prohlášení odsuzující deportaci Ukrajinců na západ. Na řadě míst východního Polska se začaly objevovat památníky nebo pamětní tabule.

Letos ale bylo všechno jinak. I přes kulaté výročí tehdejších událostí vláda ve Varšavě s žádnou oficiální vzpomínkou nepřišla. Nepodpořila dokonce ani žádnou z akcí ukrajinské menšiny v Polsku, čítající několik desítek tisíc lidí.

„Polská vláda podporuje, aby se Ukrajina stala součástí evropské rodiny národů. Chceme nejlepší možné vztahy s Ukrajinou, ale požadujeme symetrii. Nevím o tom, že by ukrajinská vláda financovala zřízení památníku na uctění památky masakru ve Volyni,“řekl v Sejmu (dolní komoře parlamentu) ministr vnitra Mariusz Błaszczak.

Zmíněný masakr způsobily právě jednotky UPA v roce 1943. Tehdy zavraždily bojůvky ukrajinských nacionalistů desítky tisíc polských civilistů. Loni v létě přijal polský parlament usnesení označující tehdejší události za genocidu. Ukrajinští zákonodárci reagovali téměř vzápětí a přijali zákon trestající zpochybňování role povstalecké armády v boji za národní samostatnost Ukrajiny.

Na podzim pak přišel do polských kin film Volyně zachycující události roku 1943 v naturalistické podobě. Režisér Wojciech Smarzowski se posléze musel bránit nařčení z přílišné jednostrannosti v neprospěch Ukrajinců.

Vláda si hýčká nacionalisty

Řada historiků kritických vůči politice současného konzervativního kabinetu se domnívá, že vládní straně Právo a spravedlnost (PiS) přichází zhoršení vztahů s Ukrajinou vhod. „Tím, že k tomu mlčí, současná vláda porušuje tradici. Dělá to proto, že pro polskou pravici jsou vztahy k Ukrajině velmi komplikovanou záležitostí. Vláda PiS tak vysílá vstřícná gesta vůči nacionalistickým skupinám, aby neztratila jejich přízeň,“soudí historik Paweł Kowal, jenž byl v minulosti sám členem PiS. Objevují se i názory, že eskalace posledních týdnů nese ruský rukopis. „Mnohé nasvědčuje tomu, že Rusko v tom má prsty, protože Moskva chce posilovat vzájemnou nedůvěru mezi Varšavou a Kyjevem,“soudí bývalá náměstkyně polského ministra zahraničí Katarzyna Pełczyńska-Nałeczová.