Osvobozené divadlo aktuální

Těžko si představit, že by se k devadesátinám představení, které v dubnu 1927 uspořádali v Umělecké besedě studenti Jan Werich a Jiří Voskovec, nepřihlásil jejich regulérní pokračovatel Jiří Suchý. Minulý čtvrtek představil novou inscenaci Semaforu Začalo to Vestpoketkou inspirovanou repertoárem Osvobozeného divadla. Nejen že v ní zazněly písně z Vest Pocket Revue (někdejší americké hity s českými texty V+W), ale odstartovala i jistý „úkrok“od dosavadní semaforské produkce.

Jeviště obsadil početný nový Big band Semafor a užíval si swing, jak jej asi hrával orchestr Jaroslava Ježka. Muziku svižnou, od níž si zjevně dobře se bavící hráči odskakují k drobným mluveným partům v roličkách, jež jim autor předepsal s vědomím, že velkých hereckých výkonů žádat netřeba. Nápad představit „orchestr, který hraje divadlo“, je šťastný. Kombinace muzikantů, kteří dokáží na jevišti mluvit nebo zpívat, a herců mocných hry na hudební nástroj, vyšla a vzniklo představení po všech stránkách příjemné.

O tom, že málokdo u nás umí zpívat písně Osvobozeného divadla tak trefně jako Jiří Suchý, se ví. Že je mu v tom Jitka Molavcová spolehlivou oporou, je rovněž známá věc. A že se Suchý snaží hledat talenty a dávat jim příležitost, je pravda letitá. I teď se tato praxe v dobrém potvrdila: nejen ostřílení hráči, ale také Felix Slováček junior, všestranná zpívající hudební dívčí sekce, Jakub Přibyl, Petr Šudoma, Martin Zilvar, Michal Merhaut a další „dorost“divadlu rozhodně ostudu nedělají. Podařilo se, v co Jiří Suchý doufal: postavil swingový orchestr, který kromě dávných songů odehrál i něco, co může připomínat divadelní představení. A připomněl překvapivě aktuální tvorbu Voskovce, Wericha a Ježka!