Umění comebacku
Osobně se sešli hned několikrát, ale asymetrie mezi nimi zůstala značná. Zatímco se bývalý premiér Jiří Paroubek dmul pýchou, že po bratrské partajní linii oslovoval svého britského protějška Tony, Anthony Blair si pravděpodobně vůbec Paroubkovo jméno nepamatoval. Nebylo proč. Před dvanácti lety byl oblíbený a mediálně hýčkaný Tony Blair a jeho „noví“labouristé na vrcholu moci, zatímco Paroubek, buldok s manýry úředníka stranického sekretariátu, se v české politice sotva mihl. Blairova éra trvala deset let, Paroubkovo premiérování čtrnáct – ovšem měsíců.
Blair i Paroubek minulý týden ohlásili comeback, každý po svém a v obou případech je to smutná podívaná. Bývalý český premiér na internetové televizi Playtvak předcvičuje jakési čínské cviky, které nejen udržují „sexy mozek“, ale dělají i mužné tělo. Oblečen do bílého spodního prádla pan Jiří cvaká zuby a provádí podivné máchání rukama, nad nímž jistě žasne nejeden fyzioterapeut. Paroubek přitom vůbec nevypadá jako nějaký nadšený sokol. Naopak, jde o domácí video smutného, životem skleslého cvičence, který se snaží z té nudné rutiny čínského protahování vykřesat alespoň nějaké povzbuzení. Otázka je, komu je cvičení s Jiřím vlastně určené. K tužení těla a mysli rozhodně nemotivuje. O tom, jak cvičí Tony Blair, sice nevíme nic, i on se ale vrátil na mediální scénu. V rozhovoru pro víkendový Daily Mirror prohlásil, že zvažuje návrat do politiky. Nechce kandidovat do parlamentu, do červnových voleb se nechystá. Jeho přátelé mu ale radí, ať se nějak vrátí, a Tony se rozhodl „utvářet politickou debatu“. „Přímou motivací mi byl tenhle brexit,“prohlásil Blair.
Rozhovor je to pozoruhodný ve dvou aspektech. Není to poprvé, co Blair ohlašuje, že se vrátí, a jeho opakované ohlašování comebacků začíná věrohodností připomínat zprávy o zaručeně posledním koncertu mistra návratů Karla Gotta. Pozoruhodný je i absolutní nedostatek reflexe, s jakou Blair kritizuje dnešní politiku a premiérku Theresu Mayovou. „Tenhle brexit“, proti němuž chtěl Blair spustit lavinu občanské neposlušnosti, mimo jiné vyplynul i z báječného předstírání reforem uvnitř EU, na němž se svého času vrchní britský labourista podílel. Ano, Blair vyzýval k reformě a psal, že Unie musí být srozumitelnější a blíže lidem. Také mu za to v Evropském parlamentu tleskali. Vyjednat ale dokázal snad jen peníze pro „chudý“východ, tedy i Jiřího Paroubka, dál se s reformou nedostal. Říkat teď Britům, že vláda jde proti jejich zájmu, je hodně alibistické.
Návraty politiků jsou obecně mnohem složitější než comebacky umělců. Je třeba dobré načasování, myšlenka i mediální zručnost. Paroubek a Blair se po deseti letech od svých premiérských časů vzácně shodli. Vracet se opravdu neumějí.
Není to poprvé, co Blair ohlašuje, že se vrátí, a jeho opakované ohlašování comebacků začíná věrohodností připomínat zprávy o zaručeně posledním koncertu mistra návratů Karla Gotta