Mayový exit

Střet Bruselu a Londýna míří ke katastrofě

Britská premiérka Theresa Mayová je možná dlouho očekávaným druhým ztělesněním Steva Jobse. Alespoň pokud jde o poněkud svébytné vnímání reality, kterým technologický vizionář proslul. Ukázala to večeře špiček britské a unijní administrativy minulou středu. Její převyprávění přinesl v nedělním vydání obvykle dobře informovaný německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Mayová jako předkrm ujistila hosty v čele s šéfem komise Jeanem-Claudem Junckerem, že vyhraje červnové volby. Jako hlavní chod servírovala prohlášení, že Británie EU nic nedluží a nic nebude platit, a aby jim zaskočil i dezert, vytasila se s taktikou „slíbím a nesplním“, kterou vůči eurokratům zkoušela už jako ministryně vnitra. No a ke kávě přišly „drobné“sladkosti jako třeba představa, že otázku cizinců žijících v Británii – což bude klíčový bod i pro nás – zvládnou dohodnout už na červnovém summitu.

Dá se pak chápat, že v údivu zvládli hosté jen opáčit, že „EU není golfový klub“, ujistit, že žádné obchodní dohody nebudou a Británie skončí v horším postavení než Turecko. Juncker pak druhý den ráno zavolal německé kancléřce Merkelové s tím, že Mayová je „mimo realitu“. Kolizní kurz královny moří je ale problém pro celou EU.

Druhé vysvětlení přinesla nedávno recesistická stránka NewsThump. Mayová je ve skutečnosti jen viteál, magická schránka, do které schovala část své duše nejvyšší čarodějnice Margaret Thatcherová. Ten se bude v pokračování slavné série snažit zničit Harry Potter. Poněkud anglosaský vtípek ale dnes vypadá bohužel reálně. Mayová se zjevně chce zapsat do dějin jako nová Železná lady, ale sama na to nemá a nemá ani partnery na druhé straně. Navíc se svět od osmdesátých let dost změnil, i když si toho postimperialisté na ostrově asi nepovšimli. Tvrdý kurz povede neodvratně k jedinému cíli – ještě tvrdšímu nárazu pro nás pro všechny. Jan Klesla