Kam necháme developery zajít?
Stav pražské památkové péči až příliš připomíná smutné časy, jak je před 120 lety popsal Vilém Mrštík
lánek Petra Zídka Bestia triumphans (LN 26. 4.) pregnantně vyjádřil pocity všech pražských patriotů a kulturních lidí vůbec. Architektonicky hodnotný a zachovalý dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, který ve své současné podobě téměř sto let patřil ke tváři horní části Václavského náměstí, má být zbourán jen proto, aby na jeho místě byl postaven komerční „multifunkční komplex“pochybné estetické úrovně, jenž by svým majitelům zajistil kýžené zisky.
Odchází kus historie
S domem, v původní podobě postaveným v roce 1880 a moderně přestavěným roku 1920, odchází i kus české historie. Jeho osud je spojen se sousedním objektem Pražské akciové tiskárny v Opletalově (kdysi Mariánské, pak Lützowově) ulici (ten byl v rámci téhož developerského projektu zbořen před pár lety), kde sídlily Národní listy, nejstarší český novodobý deník, po dlouhá desetiletí představující elitní tribunu naší politické, kulturní i hospodářské žurnalistiky.
Deník byl založen roku 1861 bratry Juliem a Eduardem Grégrovými. V jeho redakci se postupně vystřídaly mnohé novinářské i literární osobnosti, mimo jiné Karel Sladkovský, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Jakub Arbes, Josef Barák, Josef Holeček, Servác Heller, Karel Matěj Čapek-Chod, Karel i Josef Čapkovi, Viktor Dyk, Otokar Fischer, František a Vladimír Sísovi, Miroslav Rutte, Růžena i Milena Jesenské, jeho politickou a hospodářskou část ve své době výrazně ovlivňoval Alois Rašín, který měl v redakci zvláštní pokoj, kde nerušeně psal své komentáře.
Národní listy se vždy vyznačovaly výraznou vlasteneckou orientací. Původně hájily politickou linii mladočeské, později národní demokratické strany, ale nikdy se nestaly oficiálním tiskovým orgánem těchto stran a usilovaly o roli mluvčího českých celonárodních zájmů. Na počátku protektorátu vyvolávaly svou národně obrannou publicistikou nelibost okupantů, kteří nejprve uvěznili šéfredaktora Vojtěcha Holečka a nakonec je 14. května 1941 zastavili – mimochodem jako jediný český ústřední deník za celou dobu okupace. Po vypuknutí Pražského povstání bylo vydávání Národních listů obnoveno, po jednom čísle však znovu zastaveno, tentokráte na zásah komunistů z České národní rady, pro něž představovaly symbol české nacionální pravice. Neúspěchem skončily i pokusy o obnovení tohoto tradičního deníku po listopadu 1989, tentokrát především z ekonomických důvodů.
Nejde jen o jednu demolici
A tak poslední připomínkou někdejší legendy naší žurnalistiky zůstávaly její budovy na rohu dnešní Opletalovy třídy a Václavského náměstí. Od roku 1945 zde sídlily Zemědělské noviny, jež se do dějin české žurnalistiky nejlépe zapsaly v letech 1968–1969, kdy patřily k oporám reformních sil a jako jeden ze tří deníků uveřejnily manifest Dva tisíce slov, a v letech 1990–1991 obnovené Lidové noviny (s nostalgií si vzpomínám, jak jsem tam tehdy nosil ještě na stroji psané populárně-historické články redaktorům Jiřímu Hanákovi a Jaroslavu Jírů a posléze paní redaktorce Martě Bystrovové pro vznikající sobotní přílohu listu).
V celé kauze zarazí a rozčílí postoj rozhodujících úředních míst, ignorujících kritický a protestní hlas veřejnosti a řady odborníků, který před lety podpořil i bývalý prezident Václav Havel, a fakticky posvěcujících hrabivý atak agresivních developerů. Vnucuje se otázka, jak a proč mohly de- molici připustit památkový úřad, pražská radnice a ministerstvo kultury, proč se věci neujali jindy tak agilní zastupitelé a radní hlavního města nebo poslanci či senátoři. Přitom se o případu jednalo několik let a dostalo se mu náležité publicity, takže se nikdo nemůže vymlouvat, že „nevěděl“. Míra arogance a cynismu až zamrazí.
Nejde jen o demolici jednoho domu, jde také o to, co a proč vznikne na jeho místě, především však jde o nebezpečné precedens, podle něhož se záhy můžeme dočkat třeba demolice někdejší budovy Melantrichu, hote- lu Šroubek či Ambassador nebo dalších architektonicky a historicky pozoruhodných domů na Václavském náměstí i v jiných částech Prahy.
Vážné memento
Titulem svého článku Petr Zídek odkázal k názvu eseje Viléma Mrštíka Bestia triumphans z roku 1897, protestujícího proti kulturnímu barbarství, jež provázelo dobovou asanaci pražského historického jádra a jemuž padla za oběť řada historických památek, a kritizujícího praktiky tehdejší městské rady. (Výrazem bestia triumphans – triumfující bestie – Mrštík podle vlastního vyjádření rozuměl „tu míru či nemíru nevzdělanosti, to summum hrubých vlastností ať v člověku, ať v korporaci, nebo v celé společnosti a v celém národě, pokud rozhodující převahy nabývají a nabýti smějí nad vlastnostmi a zásadami, jimiž se řídí a k nimž se povznesl každý opravdový vzdělanec“.) Publikace tehdy významně podpořila hnutí české kulturní reprezentace proti asanaci, jemuž se podařilo celý proces usměrnit a zachránit mnoho památek pro budoucí, tedy i naše časy.
Bylo by dobré, kdyby se Zídkův působivý článek stal obdobným mementem a soudobou českou vědeckou a uměleckou veřejnost vyburcoval k aktivitám, jež by „developerům“znemožnily svévolně a nešťastně měnit historické jádro Prahy.