Českým rychlovlakům brání české mravy
Stalo se u nás módní mluvit o vysokorychlostních tratích (VRT). Zdá se, že stačí přijmout usnesení parlamentu a začnou se pokládat železniční pražce. Tak jednoduché to ale nebude. Vzniku systému s parametry TGV či šinkansenu stojí v cestě tuzemská mentalita.
Plány na zprovoznění rychlovlaků v Česku lze přirovnat ke snaze postavit atomovou elektrárnu v Africe. Po čase bychom místního šamana nalezli v reaktorové nádobě, jeho kozu uvázanou u příruby a nerezové potrubí by sloužilo jako plot. V české kotlině hrozí podobný scénář: stavět se bude ještě dvacet let po slíbeném termínu dokončení, kilometr tratě přijde ne na jednu, ale na pět miliard korun, vlak pojede klikatě, jelikož místní šíbři využijí situaci ke zpeněžení svých pozemků, průměrnou rychlostí sto kilometrů v hodině (koridory jsou toho důkazem) a každý rok se další miliardy utopí v dotacích. V Rusku říkají: mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky.
Mravy koupit nejde
Prosperita se odvíjí od interakce mezi právním a sociálním prostředím daného státu a mentalitou jeho občanů. Mravy však nejde změnit ani koupit za státní dluh či unijní dotace a současná česká mentalita nedovoluje postavit rychlovlaky v termínu, za plánovanou cenu a se slibovanými parametry – stejně, jako kdyby to nebylo možné technicky. Dnešní zákony komplikují výstavbu dálnic, železnic i běžných domů, a to až za hranici snesitelnosti. Ať to jsou samozvaní ekologisté, estéti, nebo zastánci místního statu quo (ne tady, ne my, ne teď) žijící na druhém konci Česka, ti všichni mohou bezdůvodně zablokovat jakoukoliv stavbu. Naděje vkládané do nedávno schválené novely stavebního řádu se v praxi nemusejí naplnit. Trvá-li vyřízení „papírů“ke stavbě průměrně pětkrát až desetkrát déle než její realizace, zažíváme jeden z příznaků kolapsu současné civilizace.
Proč vůbec stavět VRT? Čím více zastávek, tím menší průměrná rychlost, čím méně zastávek, tím menší význam tratě pro okolní osídlení – usnadnit dojíždění do zaměstnání tedy není pravý důvod. Vynaloží se 150 až 300 miliard kvůli výletu z Brna do pražské zoo? (Nebude-li jízdenka dražší než cesta autem.) Podle všeho jde jen o nakrmení stavebně-strojírenské lobby, o podobnou „hladovou zeď“, jakou bylo v roce 1997 pořízení zbytečných letounů L-159 za padesát miliard. Jedinými „argumenty“pro VRT jsou fráze o pokroku a spojování lidí, volání „oni to mají také“, to vše doprovázené zesměšňováním skeptiků (asi jako když se má pořádat olympiáda).
Dvě hodiny času ročně
Rychlovlaky prý ušetří párkrát za rok hodinu dvě času. Mnohonásobně více ho však ztrácíme na úřadech při obstarávání podkladů, které má stát již k dispozici, a tím, že v době elektronických sítí musíme stále vyřizovat svoje záležitosti dle bydliště. Marníme čas v automobilech na rozkopaných silnicích, kde se kromě kolon a bouraček měsíce nic neděje, nebo stojíme před haváriemi, kvůli kterým policie hodiny zbytečně blokuje dopravu. V součtu tyto ztrátové časy chimérické rychlovlaky ni- kdy nahradit nemohou. Také předpoklad, že „plánovaných“496 miliard korun za VRT zaplatí EU, je naivní. Vsouvislosti s odchodem Británie, která byla čtyřicet let čistým plátcem do rozpočtu, se hospodářská síla Unie sníží o čtvrtinu a její výdaje budou muset vypadat úplně jinak.
Země, kde politická reprezentace nechce, aby občané viděli do smluv veřejného sektoru, což poslanci potvrdili nedávným vykleštěním zákona o registru smluv (a parlament je vyňat z jeho působnosti), tak ta se nesmí pouštět do stavby rychlovlaků. Kdybychom se stali spolkovou zemí Rakouska nebo Německa, pak možná ano. Jinak za stamiliardy korun vzniknou za 30 až 60 let nanejvýš ubytovny bezdomovců ve vysokorychlostních soupravách a turistické chodníky na železničních náspech. Ale neexistuje tak hloupý veřejný výdaj, aby nebyl vynaložen.