Den D. Sobotkův a ten voličův
Už dávno nejde o vládu současnou nebo případnou dočasnou. Ale o tu příští
Vúterý ráno měl premiér Bohuslav Sobotka dvě možnosti: buď se bude držet image rázného muže, kterou v posledních týdnech nasadil, a odvolá ministra financí Andreje Babiše, nebo se vrátí do podoby starého dobrého Sobotky a bude dál pokračovat v pozičních šarvátkách. Po poledni zvolil tu třetí: oznámil, že podá demisi celé vlády. Odůvodnil to tím, že on sám se už dál nedokáže srovnat s tím, že Babiš je jejím členem.
Bylo to nejspíš největší překvapení, které kdy někomu v životě připravil. O jeho rozhodnutí nevěděli ani sociálnědemokratičtí členové vlády, natož další ministři. Oznámení bylo tak překvapivé, že někteří z přítomných na místě činu usuzovali, zda k němu premiér nedospěl jen několik chvil před samotnou tiskovou konferencí.
Každopádně není příliš zřejmé, čeho jsme vlastně byli svědky. Jakéhosi premiérova dne D, rázného a promyšleného, byť překvapivého činu? Nebo jen jakéhosi gesta? Byla to reakce na údajné sdělení prezidenta Zemana, že ho v Babišově odvolávání nepodpoří? Nebo na strmý propad vyhlídek ČSSD na aspoň přijatelný volební výsledek? Jsme svědky zoufalé reakce zoufalého člověka v zoufalé situaci? Nebo odvážného pokusu vrátit sociální demokracii zpátky do hry o volební vítězství?
To všechno a ještě víc zaznělo od stran koaličních i opozičních. Nicméně žádné z vysvětlení a ani všechna shrnuta dohromady Sobotkovu překvapivou demisi nevysvětlují. Dokonce ani jeho tvrzení, že nechtěl Andreje Babiše postavit do role mučedníka, není přesvědčivé. Netušíme, proč o demisi nejprve nejednal s vládou, pokud tedy si nechceme připustit, že by se toho bál.
Ne, tohle nebyl Sobotkův den D. Všechno naopak nasvědčuje tomu, že jeho den D teprve přijde, přičemž není jisté, jakou bude mít podobu a zda o ní nerozhodne někdo jiný než on. Nejspíš ten pověstný třetí, kdo se bude smát, je Miloš Zeman.
Tahle polévka se nebude jíst horká
Andrej Babiš se prý o Sobotkově překvapivém rozhodnutí podat demisi vlády dozvě- děl, když v Rychnově nad Kněžnou dojídal polévku, a podle titulku deníku Právo mu nezaskočila. Třeba to bylo jen tím, že nebyla příliš horká. Ale hned z první reakce Pražského hradu, zprostředkované tweetem prezidentského mluvčího, je zřejmé, že tak horká, jak se uvařila, se v případě téhle demise nebude jíst žádná polévka.
Premiér Sobotka si snad nemohl ke své akci vybrat chvíli, která by byla nevhodnější. Už samotné její načasování činí prezidenta Zemana momentálně nejsilnějším hráčem v politickém trojúhelníku Zeman–Babiš–Sobotka.
I když zákon předpokládá, že by prezident měl jednat bez zbytečného otálení, formálně ho k tomu nic nenutí a ze zkušenosti dobře víme, že Zeman otálet umí. Mohl by demisi prostě odmítnout. Vzhledem k blízkosti data řádných voleb, shodou okolností oficiálně vyhlášenému ve stejný den, kdy Sobotka oznámil rezignační rozhodnutí, by mohl nechat dovládnout vládu v demisi a nikdo mu to nebude příliš vyčítat.
Možné, byť málo pravděpodobné je, že povolá vládu úřednickou. S tou má už z roku 2013, kdy sněmovna odmítla dát důvěru vládě Jiřího Rusnoka, přinejmenším komplikované zkušenosti. A jsou tu logistické důvody k odkladu řešení. Prezident odlétá 11. května na týden do Číny a rozhodovat se bude nejdříve po návratu.
To vše činí rychlé řešení ještěméně pravděpodobným a úvahu o vypsání předčasných voleb ještě bizarnější. Jen teoretická je rovněž možnost, že by se sněmovna dokázala (a chtěla) rozpustit předepsané tři měsíce před skončením řádného volebního období.
A především: nic se prezidentu Zemanovi nehodí pro jeho úsilí o znovuzvolení víc než co nejdelší prodlužování situace, kdy právě on je tím, kdo rozhoduje, jedná, vlastně s přimhouřením oka „vládne“. Tuhle polévku bude zkrátka vařit on a pak do ní ještě dlouho foukat, než ji předloží k snědku.
Past nedokončených zákonů
Připomeňme si však to podstatné: v patálii s demisí nejde o vládu momentální ani dočasnou, nýbrž o tu příští. Právě v tom spočívá největší riziko Sobotkova kroku. Je jen otázka času, kdy ho začnou jeho soupeři obviňovat, že to kvůli němu se politická scéna celé měsíce namísto řešení praktických problémů a dokončování rozpracovaných cílů bude zabývat sama sebou a svými spory. Obviňování vlastně už začalo ve chvíli, kdy vládu označili za rukojmího jejího premiéra.
Ty útoky budou nepochybně často demagogické, avšak budou srozumitelné a účinné. Třeba nedokončená novela zákona o elektronických komunikacích – mobil má přece každý. Nebo zákon o univerzitních nemocnicích – i nemocní jsme někdy všichni. Tomu všemu lze snáze porozumět nežli složitostem úrokování a zdaňování firemních korunových dluhopisů.
Stejně jako nebude příliš složité prohlašovat, že projekt nového stadionu nebo školy v tom či onom místě spadl pod stůl proto, že se politici zabývali sami sebou, a nikoli svými občany a jejich problémy. Ti se ovšem ve svůj den D promění na voliče. Zda se sejde s tím Sobotkovým, je velmi nejisté.