Sladká láska, chladné odloučení
Může být láska skutečně sladká, odloučení chladné a opravdu cítíme po morálním prohřešku potřebu umýt si ruce? Jak se ukazuje, některá přirovnání mají až překvapivý vliv na naše vnímání.
Psycholog Kai Qin Chan z indické Ashoka University kupříkladu zjistil, že milovat je opravdu doslova sladkým zážitkem. Chan společně se svými kolegy rozdělil takřka dvě stovky studentů do tří skupin a každou nechal popsat nějaký prožitek. První měli psát o romantické lásce, druzí o žárlivosti a třetí o emocionálně neutrálním tématu. Následně nechal všechny studenty ochutnat sladkokyselé bonbony a hořkosladkou čokoládu a poprosil je, aby řekli, jaké chutě cítí. Lidem píšícím o lásce skutečně chutnaly bonbony i čokoláda sladce. Jako sladkou hodnotili dokonce i obyčejnou vodu. To mimochodem znamená, že láska nás nečiní citlivějšími vůči cukru, ve vodě totiž takřka žádný není. Příčina je zřejmě hlouběji – podle Chana máme lásku spojenou se sladkostí již od raného věku, kdy jsme kojeni nebo dostáváme kojeneckou výživu. Obojí je, jak známo, sladké.
Podle jiného výzkumu zase platí, že vyloučení z kolektivu je skutečně mrazivým zážitkem.
Při jednom experimentu byli jeho účastníci požádáni psychology z University of Toronto, aby si vybavili okamžik, kdy se cítili sociálně vyloučení. Následně je psychologové poprosili, aby odhadli teplotu v místnosti, přičemž to narafičili tak, aby to vypadalo, že otázka s výzkumem vůbec nesouvisí. Lidé, kteří si na nějaký okamžik sociálního vyloučení vzpomněli, v průměru odhadovali, že v místnosti je chladněji.
Při jiném pokusu zase některé z lidí více zapojili do hraní počítačové hry, zatímco jiní si zahráli minimálně. Když si pak všichni účastníci experimentu měli vybrat, co si dají k svačině, ti, kteří se do hry takřka nezapojili, volili „horké“jídlo (polévky, teplý čaj). Potřebovali se prostě zahřát. Podle psychologů je to opět spojeno s našimi nejranějšími zážitky. Jsme-li jakožto kojenci blízko své matky, cítíme teplo. Odloučení naopak znamená chlad.
Reálný odraz v našem vnímání mají i další přirovnání. Když kupříkladu cítíme, že jsme provedli něco morálně problematického, máme větší potřebu fyzické očisty. Potřebujeme si prostě po vzoru Piláta Pontského umýt ruce. O náročných, „těžkých“knihách si pro změnu myslíme, že váží více než „lehká“literatura. A považte, dokonce i slavné černobílé vnímání reality má s barvami větší spojitost, než by si člověk myslel. Když se lidé ocitli v černobílé místnosti, rázem se jejich názory staly vyhraněnějšími, svět skutečně vnímali černobíle. Nevím, zdali mají takový odraz v realitě i některá česká přirovnání, každopádně vám pro jistotu přeji, aby váš dnešní den nebyl k zbláznění či k něčemu ještě jinému...
Dokonce i slavné černobílé vnímání reality má s barvami větší spojitost, než by si člověk myslel. Když se lidé ocitli v černobílé místnosti, rázem se jejich názory staly vyhraněnějšími, svět skutečně vnímali černobíle.