Díky historii chápeme dnešek
Připomínáme si památku sedláků vystěhovaných při kolektivizaci i občanů zavražděných na sklonku války
VYSOKÁ NAD LABEM (Královéhradecký kraj) Ve Vysoké nad Labem není kostel. Předkové byli zřejmě rebelové, pohané nebo měli rádi nedělní výlety přes Labe do sousedních Opatovic, protože zpáteční cesta vedla okolo několika hospod. A když byla velká voda a Labe se rozvodnilo, do kostela se nešlo, ale zamířilo se rovnou do hospody.
Na druhou stranu nám naši předkové zanechali v obci poměrně dost křížků, památníků a pietních míst. Nejstarší a historicky nejcennější z nich je z poloviny 19. století. Původně stál u polní cesty, ze které se časem stala frekventovaná silnice, je tedy hodně na očích. Před několika lety ho chtěli ukrást – zloději měli nákladní auto a jeřáb a už náš křížek uvazovali s tím, že ho odvezou. Díky všímavým lidem jsme včas zasáhli a křížek byl zachráněn.
Dvě války, dvě připomínky
V obci máme také dva památníky upomínající na dvě války. Pomník svobody, což je památník padlým v 1. světové válce, a pomník zastřeleným spoluobčanům v závěru 2. světové války. U něj si každoročně připomínáme zbytečné krveprolití 7. května 1945, kdy trestná výprava Němců málem zlikvidovala celou vesnici.
Němci tehdy reagovali na to, že partyzáni ve Vysoké odzbrojili německou posádku a dva Němce, hlídající most přes řeku, zastřelili. Vojáci v odvetě obklíčili vesnici, postavili všechny muže do řady a začali je popravovat. Vyhrožovali, že pokud nevrátí pušky, které jim předchozí den vzali, budou v popravách pokračovat, nakonec zapálí vesnici a vystřílejí všechny obyvatele. Naštěstí už to nestihli, ale i tak bylo deset mrtvých.
Potomci zastřelených občanů se každoročně scházejí u pomníku, který byl nákladem obce postaven v roce 1946 a má status kulturní památky. V poválečných letech to bývala velká událost, chodilo se průvodem s muzikou přes celou obec. Lidé si tenkrát uvědomovali, že scházelo málo a Vysoká nad Labem mohla dopadnout jako vyhlazené obce Lidice a Ležáky. lepších hospodářů bylo uvězněno na šest až osm let, jejich majetek propadl ve prospěch nově založeného JZD, rodiny byly vystěhovány a všichni si vyslechli doživotní zákaz návratu do obce. Do své domovské obce, kde jejich předkové žili, pracovali a zvelebovali svá hospodářství po stovky let.
Zdevastované statky dostali v 90. letech zpátky v restituci, ale zmařené životy jim nikdo nevrátí. Je to obrovská nespravedlnost, kterou je potřeba stále připomínat. Proto jsme postavili tento pomník se jmény vystěhovaných, pro vzpomínku na ně i pro špatné svědomí těch, kdo o jejich vystěhování tehdy rozhodli.
Každé z míst si „adoptoval“některý ze sousedů
Všechna tato pietní místa jsou odborně opravena, zrestaurována a udržována nákladem obce. Na něco jsme dostali dotaci, něco jsme hradili z obecního rozpočtu, celkem nás to stálo zhruba půl milionu korun. S vandaly problém nemáme, naopak, každé z těchto míst si někdo ze sousedů „adoptoval“a stará se o ně. Tedy čistí okolí, vytrhává plevel, zapaluje svíčky a do vázičky dává čerstvé květiny.
Považujeme za velmi důležité podporovat vztah k obci a její minulosti, protože „kdo nezná minulost, nemůže plně porozumět přítomnosti“.