Šaty ze zbytků a odpadků
Vjedné slavné forbíně povídá Miroslav Horníček Janu Werichovi: „Jé, podívejte se, tady mají oponu ze stejné látky, jako máte vy kalhoty.“Werich nezaváhal: „Taky jsem jim prodal zbytky.“
Tehdy vtípek, který půvab neztratil dodnes. Aktuálně ale i součást jednoho z důležitých trendů módního průmyslu. Sázky na tak zvaně udržitelné oblečení. Co to je? Jakýsi protitah proti překotné nadprodukci oblečení. Proti zaběhnuté praxi, že oblečení se ještě ani v regálech obchodů neohřeje a už je třeba jej nahrazovat další kolek-
ČEKSTAJL
cí, aby koupěchtiví zákazníci měli pocit, že platí za novinku, ne ležák. Proti myšlence, že každý týden mají pravidelní shopaholici dostat svou dávku. Dle restaurací s rychlým občerstvením (fast foodů) se tomu říká fast fashion.
Udržitelná móda si přitom zakládá na tom, že je pomalá a nadčasová (aby se kolekce nemusely často obměňovat). Volí přírodní tkaniny. K tomu patří příběh o tom, jak při výrobě umělotin vznikají zplodiny a je zamořováno prostředí. A neplýtvá. Spotřebuje vyrobené látky beze zbytku. Neboli po ušití jedněch šatů se šije i z odstřižků, které by se jinak vyhodily.
Ambasadorkou takového odívání je třeba jedna z aktuálně nejžádanějších hereček mladé generace Emma Watsonová. Založila si speciální instagramový účet, na němž zveřejňuje fotky v takto spíchnutých róbách. A že jich v rámci propagace nové disneyovky filmová Kráska, co se zamiluje do Zvířete, spotřebovala na celosvětovém turné nepočítaně. K její generaci zájem o ekologickou módu patří. Deník Guardian s odvoláním na průzkumnou agenturu Mintel uvedl, že až 44 procent mladých lidí narozených na přelomu milénia by rádo vidělo více „ekopřátelských“látek užitých při výrobě oblečení. Starší generaci toto trápí méně.
Na generační změnu nálady začaly v posledních pár sezonách reagovat i velké řetězce, pro něž je spotřební (fast) fashion denním chlebem. Své sekce organického, eco-friendly či sustainable (visačku si přiřaďte při nákupech sami) mají H&M, Zara, Mango nebo i za mořem velmi oblíbený na internetových nákupech založený ASOS.
A k ekologickému uvažování vmódě samozřejmě patří i recyklace – teď ne několikanásobné vynesení stejného modelu, ale skutečná recyklace. Jedna věc je, že materiály mají být zrecyklovatelné, ale druhá, že už vlastně dané oblečení jednou odpadkem být mohlo. To jsou kolekce tvořené třeba z pet lahví, respektive látky či hmoty z nich vyrobených.
Mistryní tohoto oboru je v Česku návrhářka Liběna Rochová, která svým nadšením pro podivné materiály nadchla i řadu svých studentů z UMPRUM. Za sebou má kolekce velkých večerních rób z papíru či plastu. A právě ona je velkou kritičkou masové produkce pro velké řetězce. „Je neudržitelná a neetická. Ale nemyslím, že by se snad někdy podařilo zastavit kola oděvního průmyslu. Točí se v něm ohromné peníze. A ty jsou v dnešním světě alfou a omegou všeho,“uvedla nedávno dáma, která byla loni oceněna jako designérka roku.