Legenda na úvod i na závěr
Kdo všechno je dnes Barenboim? Charismatický dirigent a klavírista, který má za sebou impozantní uměleckou dráhu. A také muž mnoha společenských aktivit. Od uměleckého šéfa Anglického komorního orchestru přes Orchestre de Paris a Chicagský symfonický orchestr po Berlínskou státní operu a La Scalu, pokud vyjmenujeme jen šéfovské posty. A pak pravidelná hostování v Bayreuthu, u Berlínských a Vídeňských filharmoniků – a na všech světových pódiích. Chce zůstat všestranným hudebníkem a intenzivně se dodnes věnuje klavírní hře. Jako komorní hráč doprovázel často svou první manželku, violoncellistku Jacqueline du Pré.
Postupně se ale stal i velkou osobností politickou, po pádu zdi dirigoval v Berlíně klíčové koncerty a o deset let později spoluzaložil orchestr Západovýchodní díván sestavený z mladých hudebníků Izraele, Palestiny, Sýrie, Libanonu a dalších zemí Blízkého východu. Už před patnácti lety to byl velký symbol mírových nadějí, které jsou dnes vzdálenější, ale Má vlast i na Kampě.
o to naléhavější. V čase vrcholící uprchlické krize dirigoval v Berlíně několik koncertů se symbolickým názvem Vítejte v našem středu a jeho programy mají velmi často symbolický humanistický náboj. V tomto ohledu se velmi hlásí ke svému životnímu příteli Rafaelu Kubelíkovi a jeho osobní lidské integritě. Za jeho dnešní hostování v Praze v podstatě vděčíme právě Rafaelu Kubelíkovi, jehož legendární Mou vlast z roku 1990 si Daniel Barenboim nechal zaslat na videozáznamu – a pak samozřejmě neúnavné diplomatické píli organizátorů Pražského jara v posledních patnácti letech. Koncert přenáší rozhlas i televize a na Kampě bude velkoplošná obrazovka. Tak věřme, že nezůstane za očekáváním.
Maximální šíře žánrů a období
Mluvit o jednolité dramaturgické linii není možné, cožmá své výhody i nevýhody. Festival je nadále koncipován do maximální šíře co do žánrů a stylových období, aby si každý hudební ctitel našel to své. Je z čeho vybírat. 72. ročník je nejubilejní, ale za několika koncerty stojí důležitá výročí. 15. května roku 1567 se narodil Claudio Monteverdi, u nás dodnes příliš málo známý velikán hudby na pomezí renesance a baroka. Jeho odkaz by zasloužil samostatnou dramaturgickou řadu, ale jsme rádi alespoň za to, že ve středu 17. května přijíždí vynikají- cí italský soubor La Compagnia del Madrigale s výběrem zMonteverdiho madrigalů, ve kterých byl nedostižným mistrem.
Druhým světovým souborem staré hudby je Orchestr osvícenského věku s jednou z nejvýraznějších osobností svého oboru, dirigentem Williamem Christiem. Zcela jiným výročím je sto let od Říjnové revoluce v Rusku, ke které Dmitrij Šostakovič složil poplatnou oslavnou symfonii – ale v programu festivalu je jiná skladba, Symfonie č. 13 Babí jar, která je nejodvážnějším dílem v kritice sovětského režimu.
Pražské jaro zve zahraniční hosty, ale od počátku také slouží českému interpretačnímu umění. Letos ho zastupuje Adam Viktora, loňský laureát z Bruselu Lukáš Vondráček, ale i jazzmani Laco Déczi aMichal Šupák. Dále varhaník Pavel Kohout, houslisté Jiří Vodička a Jakub Fišer jako sólisté koncertu České filharmonie nebo violoncellista Tomáš Jamník v samostatném Nokturnu, kde kombinuje Bacha se soudobými autory.
Filharmonii Brno je svěřen atraktivní program, který spojuje Schnittkeho Faustovskou kantátu a Holstovy Planety s dirigentem Dennisem Russelem Daviesem. I k dalším českým orchestrům přijali pozvání zahraniční dirigenti, Kristian Järvi k České filharmonii a Polák Lukasz Borowicz či vítěz soutěže v Besançonu Jonathan Heyward k Orchestru FOK.
Méně nápadnou, ale velmi výraznou osobností je klavírista Alexander Lonquich, který vystoupí v rámci komorní řady i jako klavírista a dirigent koncertu Cameraty Salcburk. K pěveckým hvězdám první velikosti naopak patří Diana Damrauová, která už příští úterý uvede program s áriemi pro koloraturní soprán. Na dvou koncertech se představí Toronto Symphony Orchestra, orchestr, ke kterému emigroval po roce 1968 Karel Ančerl a do roku 1973 ho vedl. Po delší přestávce se vrací Orchestre de Paris s francouzským programem.
dnes začíná Mezinárodní hudební festival Pražské jaro s Mou vlastí Bedřicha Smetany přijíždějí Vídeňští filharmonikové, které bude řídit Daniel Barenboim.
Zbývá jen píseň
Soudobá hudba je zastoupena Quasars Ensemble s širokým výběrem zahraničních hudebních novinek, hudebnětechnickými invencemi v prostorách Technického muzea a Orchestrem Berg s premiérou skladby Petra Wajsara Zbývá jen píseň. Název skladby na festivalovou objednávku zajímavě koresponduje se slovy skladatelské legendy Krzysztofa Pendereckého: „Záleží mi na melodii. Vůbec teď necítím potřebu psát něco provokativně nového.“Je za tím pokorný návrat k hudební sdílnosti a vzkaz velkého skladatele odcházející generace? Uvidíme. Třiaosmdesátiletý Penderecki bude dirigovat svou Sedmou symfonii Sedm bran jeruzalémských na závěrečném koncertě 2. června ve Smetanově síni Obecního domu.
Autor je redaktor ČRo