Asi jsme něco udělali dobře
Členky finské skupiny Värttinä se do České republiky rády vracejí. „Své nejbláznivější a nejpovedenější koncerty jsme odehrály u vás a českých fanoušků si za to vážíme,“tvrdí. V rámci festivalu Mezinárodní víkend žen vystoupí 25. května v pražském Lucerna Music Baru.
Värttinä, proslulá výraznými hlasy tria zpěvaček, patří už tři desetiletí mezi apoštoly world music. V roce 1983 ji založila a dodnes vede zpěvačka Mari Kaasinenová z Karélie, regionu ležícího na území Finska a Ruska. Zde finský spisovatel Elias Lönnrot čerpalmateriál pro epos Kalevala a pro Värttinä představuje zásadní inspirační zdroj. Zatímco v minulosti zasnubovala karelskou hudbu s rockem, popem a elektronikou, na posledním albu dala přednost akustickému doprovodu. Pojmenovala ho Viena, což není název rakouské metropole, nýbrž ruské části Karélie, veřejnosti dlouhá léta nepříliš známé.
Obecně je toto album odborníky považováno za jedno z nejlepších v historii skupiny a současně za ohromující návrat ke kořenům souboru. To všechno jistě spolurozhodlo o tom, že Värttinä byla čerstvě oceněna prestižním britským magazínem Songlines nominací na skupinu roku 2017.
LN Pointa vašeho dlouholetého úspěchu leží ve víře v tradice Karélie a patříte k hudebníkům, kterým se celosvětově podařilo upřít pozornost na předtím ne příliš známý region. To musí být hezký pocit, vědět, že když se řekne Karélie, spoustě lidí automaticky naskočí Värttinä. Že i díky vám si ji našli na mapě.
Värttinä už téměř třicet let cestuje po světě a vypráví o karelské hudbě a kultuře. A pokud se nám podařilo u lidí probudit zvědavost a upřít jejich pozornost právě na region Karé-
Susan Ahoová:
lie, nejenže je to důležité, ale znamená to také, že jsme něco udělali dobře.
LN Patříte k prvním světově proslulým poslům world music a Värttinä dokonce vznikla předtím, než se označení world music začalo běžně používat. Cítili jste zodpovědnost za to, že lidem otevíráte nové obzory?
Ještě jsme o tom takhle nepřemýšleli, ale velmi nás těší, když si to o nás lidé myslí. Snažíme se karelskou a ugrofinskou tradiční hudební kulturu udržovat při životě a její šíření mezi lidmi považujeme za poslání. Snažíme se je povzbuzovat k hledání vlastních hudebních kořenů a propojování s jinými kulturami. Svým způsobem jsme tedy zároveň národní a globální. Jeden svět s různými charakteristikami.
Karoliina Kantelinenová:
LN Oddělení lidové hudby na Sibeliově akademii, kde členové Värttinä studovali, se stalo vzorem pro spoustu dalších evropských konzervatoří. Jak zásadní vliv měla akademie pro vás a finskou tradiční hudbu?
Susan Ahoová:
LN Na posledním albu Viena jste upřeli pozornost na region Karélie ležící na území Ruska. Na rozdíl od finské části Karélie si tam prý díky pomalému postupu civilizace dávné tradice udržely svou původní podobu. To musí být pro hudebníky asi magické místo.
Opravdu magické! Jako byste navštívili Fin-
Susan Ahoová:
sko před sto lety. Region tak trochu připomíná obrazy ze starých finských filmů. Je tam úžasná příroda, dokonce i mraky na obloze tam vypadají úplně jinak.
LN Během deseti dnů jste ve Viena Karélii naslouchali starým zpěvákům. Zvlášť pro vás, Karoliino, která se na tamní vokální styly specializujete, to musel být neobyčejný zážitek. Namísto archivních nahrávek stát tváří v tvář možná posledním žijícím uchovávatelům tisícileté tradice.
To byla nádherná a nezapomenutelná cesta k hudebním kořenům Värttinä. Něco jako skok do devatenáctého století. Hned v první vesnici jsme se setkaly s Raijou Zaprutskajou, která nám zazpívala uvítací píseň Raijan joiku a svolila, abychom ji ve své verzi
Karoliina Kantelinenová:
pro tři hlasy zanesli na album Viena. Také jsme se setkali s mou učitelkou Helmi Reginou, u které jsem už před deseti lety studovala karelský vokální styl zvaný joik. Byla jsem šťastná, že si s ní ještě mohu promluvit, zvlášť když to bylo naposled. V roce 2015 zemřela.
LN Z veškeré hudby Värttinä je cítit hluboký vztah k přírodě a přesvědčení, že povinností lidstva je chránit ji. Když teď posloucháte názory Donalda Trumpa a jemu podobných, asi radostí moc neskáčete.
Tato příroda a tato země jsou jediné, které máme. Pojďme o ně tedy dobře pečovat a respektovat je. To je náš vzkaz pro ně.
Susan Ahoová:
Autor je hudební publicista a dramaturg