Ve vlastní šťávě
Krize bude ještě dlouhá, což Zemanovi vyhovuje
Něco na tom „Slávkovi“asi je. Nemastný, neslaný, nudný jak proužek mezi ponožkami a okrajem pánských kalhot. Přesto už dvakrát přežil svou politickou smrt. Všechna čest!
O Andreji Babišovi se občas říká, že nepotřebuje předvádět kdovíjaký výkon, když má oponenty takové, jaké má. Zlolajníci tvrdí, že jeho úspěch u voličů zařídilo rukou společnou a nerozdílnou trio Fiala–Kalousek–Sobotka. Něco na tom bude, za časů premiéra Zemana by byl Babiš mnohem, mnohem menší než dnes. Podobný aforismus lze použít i na pana Sobotku. Ne že by díky nízkým schopnostem svých konkurentů získával oblibu, ale má naopak štěstí na oponenty vnitrostranické. Vždy, když už je takříkajíc na lopatě, uspořádají tak zpackaný funus, že se z lazara stane zase živý muž.
Poprvé jsme to viděli na podzim 2013. Sobotka coby volební lídr získal jen těsně přes dvacet procent hlasů, což bylo ještě méně, než o tři roky dříve získal Jiří Paroubek (jenž následně rezignoval). Vítězství po sedmi letech vlády pravice chutnalo hořce, sice umožnilo Sobotkovi složit vlastní vládu, ale nikoli dle plánu (s KSČM), nýbrž s Babišem. Vnitrostranická opozice vymyslela spolu s prezidentem převrat, ale tak se do něj zamotala, že z puče vyšel Sobotka silnější než dříve.
Totéž se zopakovalo při pokusu ČSSD zastavit klesající preference a odstřihnout se od vlády s Babišem. Po několika dnech kotrmelců byl už Sobotka takřka na lopatě, ale prezident ve snaze jej co nejvíce ponížit tak přepnul strunu, až premiér stáhl demisi a strana se za ním sjednotila proti Zemanovi. Z prohrané bitvy a odchodu z čela vlády i strany je najednou premiér ve slušné pozici. Zeman bude dříve či později muset Babiše odvolat, pokud… pokud do té doby nedá demisi celá vláda, pokud neproběhne v ČSSD jiný puč, pokud se situace nevyhrotí k dnes nepravděpodobným předčasným volbám…
Situace se mění a posouvá každým dnem. Kompetenční spor, jímž hrozil prezidentovi premiér, pokouší obrátit ve svůj prospěch Miloš Zeman, když se rozhodl ve věci odvolání ministra sám obrátit na Ústavní soud. Dosáhl tím tří věcí: sebral Sobotkovi klacek z ruky, neguje i případnou senátní žalobu pro nečinnost a zejména prodlužuje situaci, kdy „národ“nechápe, co zase ti politici vyvádějí. Ano, je to od pana Zemana tuze nepěkné a demokracii to vpravdě neprospívá – ale copak od něj někdo čekal něco jiného? Petr Kamberský