Dvojí metr na školy
Zapsáním soukromé školy do rejstříku se veřejné zdroje šetří
Vsoučasnosti se o financování soukromých škol dost píše – a někdy nepřesně, někdy zkratkovitě a někdy i úplně nesmyslně. Tak je dobré uvést některé mylné informace na pravou míru.
Mnozí si myslí, že do soukromých škol jdou nějaké peníze navíc, o které přicházejí školy veřejné. Omyl. Tak jako zdravotní pojišťovny platí za operaci slepého střeva v krajské i univerzitní, ale i v soukromé nemocnici, tak podobně platí stát za vzdělávání žáka ve veřejné, církevní či soukromé škole. Jen s tím rozdílem, že za lékařské výkony se platí všem stejně bez ohledu na zřizovatele, ale ve školství je soukromník trochu bit a rozdíl musí zaplatit rodiče ve školném.
Podle zákona trochu míň
V roce 2016 činily dotace soukromým školám 4,4 miliardy, z toho ovšem šla většina na střední školy, na těch je totiž více než 80 procent všech žáků soukromých škol. Na základní školy připadlo jen kolem 0,5 miliardy korun.
Dotace dostávají školy na každého žáka. Střední školy mohou dostat až 90 procent normativu, základní dokonce 100 procent. Normativ pro soukromé školy však není totéž, co dostávají na každého žáka školy státní. Když například ve státních školách v roce 2016 vzrostly platy cca o 5,5 procenta oproti roku 2015, projeví se tento přírůstek v normativu až letos. Veřejné základní školy také dostávají peníze na provoz od obcí, letos v průměru kolem 8500 korun na žáka, soukromé základní školy dostanou jen kolem 6000. Když to všechno sečteme, dostala v roce 2016 například malá soukromá základní škola s žáky na prvním i druhém stupni na jednoho žáka 49 215 korun, zatímco stejně velká veřejná škola dostala v průměru 53 840 korun čili o devět procent víc.
Soukromé podle kvality, veřejné všechno rovnou
Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že soukromá škola dostává tuto částku až poté, co ji navštíví Česká školní inspekce a shledá, že škola funguje kvalitně, bez závad a v souladu se všemi předpisy, které platí shodně pro sou- kromé i veřejné školy, a to včetně rámcových vzdělávacích programů. Do té doby má jen 60 procent normativu. Veřejná škola dostává peníze v plné výši bez ohledu na kvalitu zjištěnou inspekcí.
Na každém žákovi, který přejde do nové soukromé školy, ušetří veřejné rozpočty kolem 20 000 Kč ročně v prvních letech. A pak ušetří každý rok asi 5000 Kč u základní a asi 10 000 Kč u střední, pokud škola s úspěchem projde kontrolou České školní inspekce. Pravda ovšem je, že soukromé základní školy jsou často malé a normativ pro malé školy je vyšší, takže když dítě z velké veřejné školy přejde do malé soukromé, mohou být úspory veřejných rozpočtů menší.
To vše se ovšem týká jen neinvestičních výdajů. Na investice nedostávají soukromé školy nic. Naopak často platí nájem, který přibude do veřejných rozpočtů. Například tři ze čtyř ScioŠkol jsou v pronajatých prostorech veřejných škol a zaplatí za pronájem ročně kolem dvou milionů korun – školám, ve kterých sídlí, nebo obci.
Ministerstvo šíří závist
Paní ministryně se snaží vyvolat představu, že 4,4 miliardy, kterými stát do- tuje soukromé školy, jde z peněz veřejných škol. A tudíž čím je soukromých škol více, tím hůře jsou na tom školy veřejné. To je ovšem nesmysl.
Kdyby hypoteticky náhle všechny soukromé školy zanikly a všech 58 700 jejich žáků přešlo do škol veřejných, musely by se nutně navýšit i kapacity veřejných škol, otevřít nové školy, možná postavit další budovy, přijmout učitelé (možná ti ze zaniklých soukromých škol). Což by stálo fůru peněz navíc. A jen na normativech by na tyto žáky rozpočet školství potřeboval asi o 600 milionů každý rok víc. Místo 4,4 miliardy soukromým školám by stát musel dát pět miliard školám veřejným. A pokud by je MŠMT nedostalo navíc od ministerstva financí, muselo by je ušetřit jinde. Kdyby je chtělo ušetřit na platech učitelů, šlo by zhruba o 300 Kč měsíčně. Jinak řečeno, 300 Kč měsíčně v platu každého učitele veřejných škol tak sice nepřímo, ale přece platí rodiče škol soukromých ve školném.
A když mluvčí ministerstva Jarmila Balážová říká, že „žádost na zapsání školy do rejstříku musí být posouzena z řady aspektů, je to i otázka efektivního nakládání s veřejnými zdroji,“mýlí se hned dvakrát. Za prvé, jak jsme vysvětlili, zapsáním soukromé školy do rejstříku se veřejné zdroje šetří.
Co je však omyl ještě závažnější: i kdyby se neušetřilo, ministerstvu při posuzování žádostí vůbec nepřísluší posuzovat ekonomickou stránku věci. V § 148 školského zákona se píše: „Pokud nejsou dány důvody (…), žádosti vyhoví.“A efektivita v nakládání s veřejnými zdroji v taxativním výčtu důvodů není. Je zarážející, že mluvčí ministerstva, které vede právnička, něco takového neví.
Autor, zakladatel prvního soukromého gymnázia u nás (PORG), založil v minulých letech síť tzv. ScioŠkol