Kdo je druhý pán?
nebyl, takže by byl prvním pánem? Ano, tématem tohoto jazykového sloupku je věčný problém, který se vynoří pokaždé, když na nejvyšší funkci v republice kandiduje žena.
V případě partnerů a partnerek premiérů tento problém nenastává, protože nemají žádné oficiální postavení, není třeba je tedy nějak oficiálně nazývat. U prezidentů a prezidentek je tomu jinak.
O prezidentovi obecně mluvíme jako o prvním občanu země a prvenství spojujeme i s jeho polovičkou. Statisticky máme drtivou převahu prezidentů nad prezidentkami, v České republice dokonce v poměru 100 % mužů k 0 % žen. Proto jsme zvyklí na první dámy, ale už tolik ne na první pány. To by totiž byl ten správný ekvivalent.
Podíváme-li se na jednotlivé dvojice pojmenování, máme manželku a manžela, ženu a muže, ženskou a chlapa/mužského, dámu
JAZYKOVÉ OKÉNKO
a pána. Protějšek k dámě je pán, logicky bychom tedy mohli manžela či životního partnera prezidentky nazývat prvním pánem. Prvního chlapa či mužského ponechme stranou, protože nejde o výrazy plně spisovné. Spojení první muž či manžel by asi nebylo vhodné i z toho důvodu, že by evokovalo, že jde o bývalé partnery, ostatně stejně jako první manželka či první žena.
Občas se spojení první pán v médiích skutečně objeví, byť jen sporadicky: Děsila vás před volbami představa být „prvním pánem“republiky? Protože v některých zemích obsadily prezidentské posty ženy, předpokládá se příjezd „prvních pánů“. S prezidentem či prezidentkou zvolíme i první dámu, respektive prvního pána. K prezidentkám ještě dlouho nestvoříme „prvního pána“republiky, politická zastoupení s převahou žen nám hned tak nehrozí.
Všimněme si, že neobvyklost spojení je tu často zdůrazňována uvozovkami. Jako u mnoha jevů v jazyce jde však pouze o otázku zvyku. Pro úplnost dodejme, že na počátku funkčního období prezidenta Zemana, kdy se zdálo, že výraznou veřejnou roli bude zastávat jeho dcera, se objevovalo i spojení první slečna. Je otázka, jak by se jazyk vypořádal s potřebou pojmenovat podobným způsobem syna hlavy státu. Byl by to pán? V tom případě však druhý pán. A to rozhodně nezní moc dobře.
Autorka pracuje v jazykové poradně ÚJČ AV ČR