Zavřené okno řidiče neochrání

e automobilový smog poškozuje plíce, je vcelku zřejmé. Statistiky však ukazují, že má špatný vliv i na srdce a cévy. Ale proč?

Odborníci se obvykle přiklánějí k hypotéze, že droboučké prachové částice, které vznikají v naftových i benzinových motorech, pronikají přes plíce do krevních cév, jejichž stěny poškozují. Tolik hypotéza. Šlo však o to, ji potvrdit, což není tak jednoduché. Tyto částice se měří v tisícinách milimetru a jsou z uhlíku, který se v malých koncentracích obtížně izoluje z živé hmoty, jež také obsahuje uhlík.

EKOPOHLED

Nyní Mark Miller z Edinburské univerzity zveřejnil v žurnálu Americké chemické společnosti ACS Nano výsledky experimentů, které tuto hypotézu podporují. Po pokusech s laboratorními myšmi požádali vědci o spolupráci zdravé dobrovolníky, kteří vdechovali malé množství neškodných zlatých nanočástic. Laboratorní testy jim pak zlaté částice nacházely v krvi amoči i po třech měsících od jejich vdechnutí.

Výzkumníci ještě požádali o vdechnutí nanočástic pacienty s tepnami zúženými aterosklerotickými pláty, které poškozují cévní stěny a omezují průtok krve. Nemocné čekal opravný zákrok. Po něm vědci prokázali zlaté nanočástice v odstraněných plátech. Předpokládají, že částice polétavého prachu z automobilových výfuků se chovají stejně, což by znamenalo, že opravdu z plic pronikají do krevního oběhu a poškozují stěny krevních cév, což vede ke kardiovaskulárním onemocněním.

Kdo je pak ohrožen nejvíce? Samozřejmě lidé, kteří žijí ve frekventovaných ulicích. Ale také řidiči, i když si zavřou okna. Auto jim dovnitř nasává vzduch hned za výfukem vozu před nimi. Studie z Barcelony před časem ukázala, že řidiči v koloně byli vystaveni vyšším koncentracím oxidu uhelnatého i polétavého prachu než chodci, kteří šli touže ulicí.

Mezi „chodci“jsou pak nejvíc ohroženy děti v kočárcích. Jsou blíže u země a výfuků než jejich rodiče, ale také se jejich organismus teprve vyvíjí, takže je citlivější.