Pomáháte pašerákům, čelí kritice aktivisté

Klidnější moře a teplejší počasí se postaraly o to, že se do Evropy od libyjského pobřeží opět pokouší doplout více běženců. Přes Středozemní moře míří zejména obyvatelé subsaharské Afriky, kteří prchají před ozbrojenými konflikty, pronásledováním a chudobou.

Počet těch, kteří se vydávají na cestu, prudce vzrostl zejména od začátku května. Jenom v období od 4. do 10. května podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) dosáhlo italských břehů 7836 lidí. Po předcházejících sedm dní to bylo jen 367 osob. Celkem tak od začátku roku do Itálie už připlulo přes 45 tisíc migrantů.

Minulý týden vzbudilo pozornost, když se asi 30 kilometrů od libyjského pobřeží pokoušeli příslušníci německé neziskové organizace Sea-Watch zabránit tamní pobřežní stráži odvézt na pět set běženců zpět do Libye s tím, že podle nich není bezpečnou zemí. A to navzdory tomu, že aktivisté dostali od italského kontrolního střediska, jež dohlíží na záchranné operace v centrálním Středomoří, pokyn, ať přenechají akci libyjské hlídce.

EU dlouhodobě usiluje, aby Libye převzala iniciativu za masy lidí vyplouvající od jejích břehů. Hovoří se i o možné unijní podpoře pozemní mise na hranici s Nigerem.

Německý list Welt, stejně jako francouzská agentura AFP, informoval, že německý ministr vnitra Thomas de Maiziere a jeho italský protějšek Marco Minniti se nyní pokoušejí zřídit společnou unijní misi na pomoc Libyi, a to především se zajištěním její bezmála 4,5 tisíce kilometrů dlouhé pozemní hranice.

Pozornost se přitom upírá zejména na asi 350 kilometrů dlouhou hraniční linii s Nigerem, kudy dnes míří velká část běženců. V posledních týdnech nejvíce z Guiney, Nigérie, Bangladéše, Pobřeží slonoviny a Gambie. Ministři tak prý už poslali Evropské komisi společný dopis, v němž apelují na to, aby unijní mise na hranici těchto dvou zemí byla ustavena co nejdříve.

Libye se bezmála šest let od pádu režimu Muammara Kaddáfího zmítá v konfliktech četných milic, dvou konkurujících si vlád i snah Islámského státu, přesouvajícího své síly z domovské Sýrie a Iráku. Mezinárodní organizace odhadují, že v současnosti se v Libyi nachází 800 tisíc až milion lidí, kteří doufají, že se dostanou do Evropy.

Za celý loňský rok dosáhlo italských břehů na 181 tisíc běženců. Podle italské pobřežní stráže asi 26 procent z nich zachránily lodě necelé desítky neziskových organizací a charit, které v centrálním Středozemí působí. Zbytek ital- ské složky, lodě zapojené do misí Evropské unie a rovněž náhodné obchodní lodě. I ty mají povinnosti reagovat, pokud jsou zrovna nejbližším plavidlem.

Poslední incident s lodí německé neziskovky Sea-Watch ovšem znovu zažehl bouřlivou debatu o tom, zdali neziskové organizace a charity až příliš neulehčují práci pašerákům, když zasahují takto blízko libyjských břehů. V uplynulých měsících na jejich konto z úst vrchního prokurátora v sicilské Katanii, kde přistává značná část zachráněných uprchlíků, Carmela Zuccara dokonce zazněla nařčení, že s pašeráky přímo spolupracují.

„Jsem přesvědčen, že to není vždycky operační centrum

(v Římě), kdo neziskové organizace povolává do akce,“prohlásil koncem března před výborem italského parlamentu, kam až se celá kauza dostala. Pozastavoval se přitom i nad tím, jak je možné, že organizace, jakou je například maltská MOAS, jsou schopné nést měsíční náklady na tyto záchranné akce ve výši 400 tisíc eur, tedy v přepočtu bezmála 10,6 milionu korun. Zkraje května však připustil, že důkazy, které by obstály před soudem, nemá.

Kriticky se na adresu aktivistů vyjadřoval také velitel unijní protipašerácké operace Sophia, italský admirál Enrico Credendino, nebo také samotná evropská pohraniční agentura Frontex.

Neziskové organizace ovšem rezolutně odmítají, že by se dopouštěly jakýchkoli nepravostí, a namítají, že to není jejich činnost, jež motivuje lidi na nebezpečnou cestu, ale podmínky v domovině. Dodávají také, že zpravidla většina jejich příjmů pochází od drobných soukromých dárců. Některé, jako Sea-Watch, získávají finance i formou partnerství, jakou je třeba spolupráce s německou oděvní značkou True Rebel. Z prodeje trička s jejich motivem putuje na její konto pět eur.