Merkelová vs. Schulz 3:0
Po prvním poločase zápasu, který určí složení příští spolkové vlády, vedou němečtí křesťanští demokraté, když dokázali za poslední dva měsíce vyhrát ve trojích dílčích volbách v německých regionech. Rozhodnuto ještě ale zdaleka není.
BERLÍN/PRAHA Když měl předseda německých sociálních demokratů (SPD) Martin Schulz v neděli večer poprvé komentovat volby v Severním Porýní – Vestfálsku, bylo znát, že ho výsledek šokoval.
Nejprve hledal slova, ale nakonec bez vytáček přiznal, že jeho sociální demokraté právě utrpěli těžkou porážku, navíc v regionu považovaném kvůli jeho více než stoleté průmyslové tradici za „sr- deční komoru německé sociální demokracie“.
Nejpozději v této chvíli si zřejmě uvědomil, že tak zvaný „Schulzův efekt“, o němž se v uplynulých měsících hodně psalo, definitivně vyprchal.
Když totiž vstoupil bývalý předseda Evropského parlamentu zkraje roku do německého politického ringu, začaly se preference SPD po mnoha letech stagnace
ANALÝZA
odlepovat od dna. Díky tomu se německá politika rozhýbala a fakticky skončil mnohaletý monopol křesťanských demokratů (CDU) a jejich kancléřky Angely Merkelové na prvenství v žebříčcích preferencí.
Schulzovi tehdy stačilo, aby začal vyprávět svůj životní příběh člověka závislého na alkoholu, který to ale překonal a vystoupal až do nejvyšších pater evropské politiky.
Zpočátku z toho mocně těžili i jeho spolustraníci v Severním Porýní – Vestfálsku. Během několika dní dosáhly i v nejlidnatější německé spolkové zemi preference pro stranu nečekaných výšin a dotkly se 40 procent.
Obhajoba prvenství v zemských volbách se zdála být zajištěna. Volby v Porýní, které je navíc Schulzovým domovským regionem, se měly stát odrazovým můstkem pro pozdější úspěch v celoněmeckých volbách.
Ve velké koalici bude přibývat sporů
Namísto toho teď ale bude muset SPD přijít s novou strategií. Nebude již stačit, aby se Schulz prezentoval jako „lepší Merkelová“, který by chtěl pokračovat v politice současné šéfky vlády a pouze tu a tam něco lehce korigovat.
Bude také zřejmě daleko silněji než dosud vyhledávat konfrontaci s CDU, ačkoli oficiálně obě strany v Berlíně spolu vládnou.
Jak to může v praxi vypadat, ukazuje aktuální skandál v německé armádě. Tam zřejmě řadu let existovaly pravicově-extremické struktury, o nichž politické vedení ministerstva nevědělo. Je zajímavé sledovat, že nejsilnější kritika na adresu křesťanskodemokratické ministryně obrany Ursuly von der Leyenové nepřichází od opozice, ale od sociálnědemokratických vládních partnerů.
Pokud jde o přímou konfrontaci s kancléřkou, má Schulz aktuálně k dispozici hlavně jeden trumf: je rétoricky daleko zdatnější a nebojí se pointovaného vystupování, zatímco Merkelová zpravidla pečlivě váží slova a vyhýbá se zkratkovitým formulacím.
I to je s největší pravděpodobností důvod, proč se oba politici střetnou před zářijovými volbami pouze jednou před televizními kamerami, a to začátkem září. Pokud by se Merkelové její vystoupení nepovedlo, zbývaly by jí pořád ještě tři týdny na nápravu.
Pro kancléřku je nejenom vítězství v Severním Porýní – Vestfálsku, ale i předchozích dvojích regionálních volbách sice dobrou zprávou, ale také pro ni není bez rizika. Její voliči si totiž mohou myslet, že je už o všem rozhodnuto, a volit nepřijdou. Právě úspěšná mobilizace vlastních řad byla zřejmě i klíčem k nečekaně jasnému triumfu v Porýní a Porůří.
Poznámku k tématu čtěte na straně 8