Krize čtení? Takhle nevypadá

Stovky lidí vinoucí se v sobotu několika zástupy k pokladnám by měly člověka odradit. Svítilo slunce, ale schylovalo se k bouřce a bylo jisté, že uvnitř bude těsno a nedýchatelno. Že ze všech stran budou na ubohé smysly útočit zvuky, barvy, písmena a že v tom ohromném množství se stejně mnohé důležité tituly přehlídnou. Nezaznamenala jsem však, že by se někdo znechuceně obrátil a zamířil raději do rozkvetlé Stromovky. Odhodlání čtenářů podívat se v holešovickém Výstavišti na knižní veletrh bylo pevné.

Tisíce, celkově za čtyři dny jistě desetitisíce mladých, starých imalých ctitelů knih proudily všemi křídly paláce. S upřímným zájmem návštěvníci bloudili očima po regálech nakladatelských stánků, poslouchali ukázky z audio- MARTA ŠVAGROVÁ knih nebo chytré a někdy vtipné řeči charismatických hostů v několika literárních sálech, nad konkrétními tituly osobně poznávali živé autory, překladatele, výtvarníky a ty, kteří jejich díla vydávají, a hlavně – kupovali knížky. Dlouhé fronty se táhly u pokladen v odděleních dětské literatury, to je přece ohromné zjištění, že malých čtenářů výrazně přibývá. Hloučky zájemců postávaly nejen u velkých, zavedených firem, ale i u stolků malých nakladatelů, kteří přivezli třeba jen několik titulů, ale tím spíš se zájem- cům o ně věnovali. Stáli jim za tu štrapáci. Takhle krize čtení rozhodně nevypadá.

Každý si ten proces užívá podle nátury (ano, a možností své peněženky), v podstatě se podobá těšení na dobrotu: napřed se pečlivě vybírá, pak se na ni – stále ještě zabalenou – myslí, děti se pustí do čtení už cestou na kofolu, velcí zatím listují a ukazují, co kde našli. Koupili určitě víc knih, než plánovali, ale potěšení z nich je veliké.

Když jsem doma vybalila svoje lahůdky, navrch jsem položila knižní rozhovor Jana Lukeše s Ivanem M. Havlem Právě proto, že jsem. Říkám si trochu neskromně: až se ve středu bude v Lucerně křtít, já už tenhle nadmíru zajímavý životopis (v němž se bratru prezidentovi říká Véna) budu mít přečtený!