Samizdat pro soudruha Si

Prezident Miloš Zeman se v Číně sám pochválil, prý „dře jako kůň“. A vskutku – čínský prezident, ruský prezident, generální tajemník OSN, vtípky i vřelá slova o přátelství mezi národy. Česky, anglicky, rusky. A do toho přes půl planety vzkazy našim výtečníkům Babišovi, Kajínkovi, Sobotkovi. Jeden by až nevěřil, co se dá za dva dny v pekingském Velkém paláci lidu zažít.

Na Zemanovi je vidět, jak mu hra na politika světového formátu svědčí. Hostitelé ji ostatně hrají s ním a českého prezidenta vyzdvihují jako jedinou hlavu státu EU, která osobně přijela zatleskat projektu nové Hedvábné stezky, o němž panují dohady, zda jde o obchodní dálnici s ideologickým nátěrem státem a stranou řízeného kapitalismu, nebo jen o tu propagandu.

Právě proto je s podivem, že Zeman tradiční státnický dar tak odbyl. Do Pekingu přivezl svému „mladšímu příteli“, jak tituluje prezidenta a generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga, český překlad jeho zásadního díla O správě státu. Kniha má jistě co do myšlenek v ní obsažených hodnotu nevyčíslitelnou. Tu tržní, skutečnou, ovšem neznáme. Sebrané spisy soudruha Si vyšly u nás jako samizdat. Jak jinak si vysvětlit, že se nikde neprodávají a nikde není možné ani dohledat, kdo je z čínštiny přeložil?

Kdyby byl Zeman skrytým „havlistou“, dal by se dar pochopit i jako šifrovaný vzkaz. Tu máte samizdat, ať si uvědomíte, že u vás nejsou jen oficiální nakladatelství a některé knihy se shání pod pultem a přes známé. Nechal jsem vám vyrobit jeden výtisk, ať vidíte, že vaše projevy a statě česká knihkupectví nechtějí.

Což je škoda. Jistě by bylo poutavé přečíst si, jakou předmluvou obdařil Zeman dílko svého čínského přítele. A zda překonal výkon bohužel anonymního tvůrce doslovu anglického vydání spisku čínského prezidenta, které je pod názvem On Governance of China k mání za ekvivalent ceny velkého piva v Levných knihách.

Pod záhlavím „Muž z lidu“v něm autor líčí scénu téměř biblických rozměrů. Si, čerstvě zvolený generální tajemník, si v prosinci roku 2012 vyrazil na ranní procházku do parku pod Horou lotosového květu v Šen-čenu. A všichni ti čínští nevěřící Tomášové se otáčeli, váhali, ale pak pochopili – ano, je to on. Sestoupil mezi nás. Ale jen na chvíli. Tak jako Ježíš vstoupil na nebesa za svým otcem, vrací se i soudruh Si do Pekingu za svou matkou, stranou.

Nevíme nic o tom, jestli Zeman projevy svého „mladšího přítele“četl nebo jestli předmluvu k české samizdatové edici jen nadhodil na základě osobních vzpomínek přicházejících ve chvílích oddychu v křesle, které mu čínský host přivezl do Lán.

Jisté je to, že vzácnost zjevování se čínského vůdce na veřejnosti by někdy slušela i Zemanovi. Zvláště v době vládní krize je toho našeho Muže z lidu všude nějak příliš.

Sebrané spisy soudruha Si vyšly u nás jako samizdat. Jak jinak si vysvětlit, že se nikde neprodávají a nikde není možné ani dohledat, kdo je z čínštiny přeložil?