Mluvčí coby politický hráč
Stále ještě spíše politická nežli ústavní krize přináší řadu nezamýšlených důsledků a odkrývá v jednáních aktérů věci, které bychom za poněkud normálnějších okolností nepostřehli. Nyní se naše hodnocení týkají názorů a postojů prezidenta, premiéra, ministra financí a dvou nejsilnějších politických stran. Spory eskalovaly do nesmiřitelných postojů, přičemž skutečná stabilita přijde až s rozdáním nových karet po podzimních sněmovních volbách. Co potřebujeme nyní, je zklidnění situace.
Kromě hlavních politických aktérů existuje ještě jeden, který se ve standardním politickém provozu nevyskytuje. Tiskový mluvčí prezidenta a ředitel odboru tiskového, úředník Jiří Ovčáček. Odbor zajišťuje „publicitu veřejných vystoupení prezidenta republiky ve sdělovacích prostředcích, organizuje tiskové konference a operativní styk prezidenta republiky s novináři“. Tiskový mluvčí je placen z našich daní a jeho role opravdu spočívá mj. v tom, že má být nápomocen prezidentovi také v informová- ní o jeho aktivitách, a akceptujeme, že prezidentovy názory a postoje blíže vysvětluje a uvádí v kontextu společenského dění. Nic jiného ani nepožadujeme a ani požadovat nemůžeme. Tím, že je úředníkem, nemá žádnou legitimitu pro sdělování vlastních postojů a názorů.
V posledních dnech a zvláště po nedůstojném přijetí premiéra prezidentem na Pražském hradě se Jiří Ovčáček s ještě větší intenzitou zaměřil na oponenty hlavy státu, hlavním oponentem je předseda vlády a sociální demokracie. Místo neutrálních informací se v oficiálních sděleních dozvídáme, že lepším premiérem by byl pes z útulku, který tolik neštěká jako ten současný, a navíc je roztomilý. Má tiskový mluvčí sdělovat, že předseda vlády vyměnil na burze koule za mozek?
Občany nevolený úředník Ovčáček
Hlavní problém mluvčího Hradu spočívá v tom, že se pasuje do role politického hráče, kterým nemá a nesmí být. Jeho občasná radikální rétorika, prostořekost a napadání názorových oponentů jsou dostatečným důvodem k tomu, aby byl nahrazen někým jiným. Některé výroky mluvčího totiž poškozují politickou scénu, nejsou neutrální a ani objektivní. Chápu, že role současného tiskovéhomluvčího odpovídá způ- sobu výkonu mandátu, který si zvolil prezident. Ten je samozřejmě legitimní. Prezident byl zvolen občany a rozhodl se pro polarizaci společnosti, tím dokáže oddělit od svých příznivců své odpůrce. Mnohé názory a postoje prezidenta tuto polarizaci udržují a Miloš Zeman má tak svůj elektorát dostatečně mobilizovaný. Této pozici pak odpovídá role tiskového mluvčího, který útočí na ty, kdo s prezidentovými názory a chováním nesouhlasí.
Dokáže-li Jiří Ovčáček odlišit občanský život od úřednického, pak si ve svém volném čase v podstatě může dělat, co chce. Nechť obhospodařuje třeba osm Facebooků, pět Twitterů, ať si píše a vydává blogy, knihy atd., ale v roli tiskového mluvčího musí zůstat nestranným úředníkem. Nejde jen o to, že v konečném důsledku jeho sdělení oslabují prezidenta, ale necitlivé je především jeho napadání premiéra. Z ústavního pořádku totiž stojí v čele exekutivy, za svou činnost se zodpovídá sněmovně, nikoliv prezidentovi. Ba co více, prezident je sice hlavou státu, ale jako součást exekutivy by se jeho stanoviska neměla lišit od toho, co prosazuje vláda.
Také v případě tomto platí, že by to chtělo více noblesy, kultivovanosti, uměřenosti a dodržování elementárních pravidel politické kultury.