Ten obraz bych chtěla odkázat kamarádce

Odkazem může být i příkaz vyplatit finanční částku. Tato povinnost zatíží dědice, kterému zůstavitel povinnost uložil („Přikazuje své manželce, aby z mého dědictví vyplatila 20 000 Kč Armádě spásy se sídlem v Rokycanech.“). Zůstavitel ale může zvolit i jinou koncepci: „Všechen majetek nechť si rozdělí mé děti a z něj ať vyplatí 10 000 korun Divadlu loutek, kde jsem dvacet let pracoval.“, popř.: „Ať si moje milenka z těch šperků jeden vybere sama.“

Odkaz má svá omezení

Odkaz je jednou z životaschopných novinek, kterou zůstavitelé aktivně přijali a poměrně často ji ve svých závětích užívají. Kdo by si přál zřídit odkaz, měl by si ale dát pozor na to, aby použil tu správnou právní formulaci.

Chce-li zůstavitel, aby po něm soused dědil, pak musí například napsat: „Zůstavuji svým dědicem souseda Jaromíra,“popř.: „Přikazuji, aby se dědicem mého psa Alíka stal můj bratr Václav.“

Naopak pro zřízení odkazu je třeba použít formulaci: „Přikazuji bratrovi, aby z mé pozůstalosti vydal mé sekretářce Toničce obraz Vlčí máky,“popř. se dá uvést: „Toničce odkazuji ten velkýmodrý obraz z obývacího pokoje.“

Kdo má zájem o závěť velmi podrobnou, obsahující řadu příkazů a odkazů množství věcí, měl by navštívit notáře či advokáta, který mu s formulacemi pomůže, aby při budoucím soudním projednání některý z dědiců text nenapadl nebo aby formulace nebyly málo konkrétní.

V každém případě by si měl zůstavitel dál pozor na pouze vyslovená přání – ta totiž zůstávají zcela bez právní závaznosti.

A ještě na jednu mez si musí dát zůstavitel pozor: celé dědictví totiž nelze rozdělit jen mezi odkazovníky, neboť podle zákona (§ 1598) musí zůstat pro každého dědice minimálně jedna čtvrtina jeho dědictví odkazy nezatížená.

Tato podmínka vypadá na první pohled nesrozumitelně, a tak lze hloubavému zůstaviteli doporučit, aby svůj majetek převedl na finanční hodnotu, a s touto informací pak podíly dědiců porovnával.

Místo odkazu dar za života

I když možná není ani tato připomínka namístě – o odkazech bude jen těžko uvažovat člověk nemajetný. A zůstavitel, který se příliš bojí zákonných omezení, může přistoupit ještě k jinému legitimnímu řešení: místo zřízení odkazu by mohl před smrtí příslušné předměty odkazovníkům prostě darovat.

Kdo se bojí budoucích soudních sporů, tomu se sluší přidat jedno uklidnění: ačkoliv jsme už uvedli, že ke zřízení odkazu je třeba listiny podobné závěti, většina příbuzných respektuje i pouhá vyslovená přání: „Až tady jednou nebudu, přál bych si, milé děti, abyste tuto sošku daly sousedce, která ji vždycky obdivovala.“