Nový nájemce obchodu zdědí i personál

České firmy se potýkají s precedentním verdiktem Nejvyššího soudu. Novela zákoníku práce, která problém řeší, je však v ohrožení

PRAHA Řetězec Café Level provozuje síť kaváren v českých nákupních centrech. Na jaře 2014 převzal kompletně vyklizený prostor v pardubickém AFI Paláci od konkurenční firmy Café Coffee Day, které majitel obchodního centra vypověděl smlouvu. Prázdný prostor nově zařídil a začal v něm provozovat další kavárnu.

Bývalý nájemce situaci zkomplikoval, když svým pracovníkům rozeslal dopis, že se automaticky stávají zaměstnanci nového provozovatele. Ten to odmítl a kvůli žalobě jednoho z „převedených“pracovníků se případ loni na podzim dostal až k Nejvyššímu soudu.

Verdikt byl překvapivý. Podle soudu došlo k převodu části činnosti – provozování kavárny –, a tedy podle zákoníku práce došlo přímo ze zákona k přechodu pracovního poměru zaměstnanců původní kavárny na provozovatele té nové. „A to bez ohledu na okolnost, že nebytové prostory odevzdal pronajímateli zcela vyklizené, a tedy bez zařizovacích předmětů, nábytku či jiných věcí sloužících k provozu kavárny,“dodal soudní senát v čele s Jiřím Doležílkem.

Absurdní situace

„Rozhodnutí bude v praxi přinášet mnoho komplikací. Nejvyšší soud považuje za rozhodující, že nový provozovatel pokračuje v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu. Jestliže tedy bude po kavárně opět kavárna nebo po papírnictví opět papírnictví, pak pracovní poměr nezávisle na vůli zaměstnance i obou zaměstnavatelů přechází ze zákona,“říká pražský advokát Petr Plavec, podle nějž jsou závěry soudců z pohledu zdravého rozumu neobhajitelné.

„Budou nastávat absurdní situace, kdy zaměstnavatel, který stěhuje svoji provozovnu do jiné části města, přijde o všechny zaměstnance původní provozovny, protože jejich pracovní poměr přejde na nového nájemce, který dosavadní provoz obnoví,“dodává právník.

Komplikace podle něj může nastat i při hledání vhodných ploch k podnikání. „Bude-li mít podnikatel zájem o pronájem obchodních prostor, musí se nově ubezpečit o tom, jaká činnost se v nich dříve vykonávala. Pokud by šlo o stejnou nebo obdobnou činnost, jakou zamýšlí v prostorech vykonávat on sám, pak může počítat s tím, že obchodní prostory mu budou pronajaty společně s původním personálem,“doplňuje Plavec. Výjimkou by byla situace, kdy by pracovní poměr původního personálu zanikl ještě předtím, než byl prostor pronajat novému podnikateli.

Experty na pracovní právo ale verdikt nešokoval. „Spíše mne překvapily mnohdy až panické reakce veřejnosti, a to zejména té odborné. Ano, rozhodnutí je šokující z pohledu byznysu, ale odpovídá současné právní úpravě i jejímu výkladu,“míní Marie Janšová z advokátní kanceláře Legalité.

K přechodu zaměstnanců od jednoho zaměstnavatele k druhému totiž podle zákoníku práce dochází i při převodu byť části činností či úkolů zaměstnavatele. „Nemyslím, že uvedené rozhodnutí bude mít nějaké zásadní dopady. Snad jen, že někteří uvědomělí zaměstnavatelé a jejich právníci budou napříště obezřetnější,“dodává advokátka.

Firmám hrozí škody

Problém je rovněž v tom, že české firmy mají extrémně nízké povědomí o existenci pravidel o přechodu zaměstnanců, která jsou přitom součástí zákoníku práce už od roku 2001, kdy se do něj promítly evropské směrnice.

„Důsledky jsou dramatické. Pokud firma nepočítá při transakci s tím, že na ni přejdou desítky či stovky zaměstnanců se všemi právy a povinnostmi, má to na ni velký finanční dopad, teoreticky i likvidační,“varuje advokátka Nataša Randlová.

Situaci by měla vyřešit novela zákoníku práce, kterou aktuálně projednávají poslanci a dnes by mělo dojít na její druhé čtení. Měla by přinést zejména více podmínek, které musejí být splněny, aby se přechod zaměstnanců uskutečnil.

„Musí tam být určité meze a limity. Dopady dnešní právní úpravy totiž opravdu nejsou v souladu se svobodou podnikání a postavením podnikatele,“míní Petr Hůrka, náměstek ministryně práce a sociálních věci a hlavní autor novely.

Hlavní změnu, kterou by měla přinést, pak ukazuje na příkladu: „Pokud by dosavadní pronajímatel provozoval kavárnu na principu franšízy s přesně danými kritérii, sortimentem, architekturou prodejny, silnou značkou s vysokou mírou uniformity po celém světě a nový pronajímatel by zcela držel tuto značku a fungování, kdy by host nepoznal jakoukoliv změnu, mělo by se jednat o přechod práv a povinností. Ale pokud by z tohoto globálního uniformního produktu udělal českou cukrárnu, tak ten přechod nedává smysl.“

Podle advokátů by tyto změny uvítala hlavně praxe. „Novela by stanovila jasná pravidla a limity, kdy k přechodu má dojít. Jednotlivá pravidla sice budou muset vyložit soudy, ale je lepší mít nějaká pravidla, a tím i možnost přechod vyloučit, než současný stav, který umožňuje až takto široký výklad,“říká Nataša Randlová.