Politici by měli sloužit jen dvě období
LN Nejste nakonec ráda, že jste nepostoupila do prezidentského finále v Rakousku a byla ušetřena peripetií s opakovanými volbami?
(Smích) Tak bych to neviděla. Šla jsem samozřejmě do toho s očekáváním, že mám šanci uspět. Nikde není ale psáno, že by k té situaci se zrušenými volbami došlo i v případě, že bych se do druhého kola dostala já.
LN Před volbami jste nebyla politicky činná. Co jste si z výletu do vrcholné politiky odnesla?
Asi vás překvapím, ale zlepšil se můj pohled na politiky a jejich profesi. Není totiž vůbec jednodu- ché jít v politice s kůží na trh. Pořád jste pod drobnohledem, vaše soukromí se neustále zmenšuje, každé slovo si musíte dvakrát rozmyslet.
Dříve mi vadilo, že politici sice hodně mluví, ale vlastně nic nesdělí. Teď to chápu, protože málokterý politik chce svým vyjádřením někoho zranit nebo dát příčinu k mylným interpretacím.
Musíme se vážně zamyslet nad tím, jak by mělo povolání politika vypadat, aby se o něj začali zajímat lidé, kteří chtějí dosáhnout něčeho pozitivního pro společnost a nebudou myslet pouze na vlastní prospěch, peníze nebo moc. Ale to se nepodaří, pokud se nezmění náš postoj vůči lidem politicky aktivním.
LN S jakou náladou jste se svého času setkávala na předvolebních mítincích?
Skutečnost, že jsem bez podpory zavedených stran dosáhla téměř 19 procent hlasů, považuji jako projev zklamání a frustrace výrazné části společnosti z politických poměrů v Rakousku.
Neměli jsme žádné aparáty a peníze jsme získávali pouze z darů, což nemá u nás žádnou velkou tradici. Přesto jsme dokázali získat dostatek prostředků na úspěšnou kampaň.
Nejvíce asi lidem vadilo, že v politice nejde o nejlepší možné řešení, ale o to zabránit, aby politický konkurent nebo vládní partner dosáhl nějakého úspěchu.
Prosazování stranických zájmů totiž znamená vždy zájmy konkrétní klientely, zájmy celku pak jdou bohužel stranou.
LN Považujete za ideál vládu „nezávislých odborníků“bez vazeb na politické strany?
Ne, protože strany jsou potřebné. Musí přece existovat užší spojení lidí sdílejících společné cíle.
Slabinou stávajícího systému ale je, že stranám jde v první řadě o získánímoci a její udržení, nikoli o věcná řešení prospěšná zemi.
Druhý aspekt souvisí s neustálým tlakem mediální společnosti, kdy se politici musí neustále veřejně prezentovat a nabízet. To je třeba změnit. Co začít tím, že politická činnost by byla časově omezenou záležitostí, například na dvě období? Jinak hrozí, že politici budou žít ve svých slonovinových věžích.
LN Hodně se spekuluje o vaší roli v rakouské politice. Prý vás chce získat pro svůj projekt bu- doucí šéf lidovců, ministr zahraniční Sebastian Kurz...
Po prezidentských volbách jsem z politiky úplně neodešla a ani se nestáhla z veřejného života. Za tu dobu jsem se zúčastnila řady diskusí a veřejných debat, scházela jsem se se zástupci občanské společnosti.
V tom bych ráda pokračovala. Stále cítím, že těch více než 810 tisíc hlasů, které jsem získala, jsou velkým závazkem.
LNA do parlamentu kandidovat nebudete?
To se ještě uvidí, nechávám to zatím otevřené. Mám zájem na tom, aby se v Rakousku pohnuly věci kupředu. Existuje spousta plánů, co všechno by bylo třeba změnit a jak toho dosáhnout. Naším problémem je, že to nikdo neuskutečňuje v praxi. Pokud by se takováto příležitost naskytla, ráda se toho zúčastním.
LN Několik let jste vedla Nejvyšší soud v Rakousku. Jak se díváte na stále častější snahy dostat soudní moc pod kontrolu moci politické?
To je velmi zlé a proti tomu je třeba se postavit. Hlavně je zapotřebí posilovat vědomí lidí, jak moc je to nebezpečné, a že nezávislá justice je naprosto nezbytná.
Všechny pokusy ovlivnit justici, například prostřednictvím vý- běru soudců z řad lidí ochotných plnit něčí zadání, je velkým nebezpečím pro demokracii.
Není demokracie bez právního státu. Kdo chce vládnout autoritativně, pokusí se ze všeho nejdřív vyřadit ze hry soudy nebo aspoň zvýšit svůj vliv na činnost soudů.
Kdo chce vládnout autoritativně, pokusí se ze všeho nejdřív vyřadit ze hry soudy, říká bývalá šéfka rakouského Nejvyššího soudu Irmgard Grissová (70). Loni v dubnu kandidovala jako nezávislá při prezidentských volbách a získala 19 procent hlasů, takže těsně minula druhé kolo.
LN A co říkáte argumentu, že je nepřípustné, aby nikým nevolení soudci mohli rušit rozhodnutí demokraticky volených parlamentů?
S tím nesouhlasím. Vždyť i ústava je projevem vůle lidu a obsahuje určité zásady. Pokud nějaký zákon tyto principy porušuje, může je ústavní soud zrušit.
V Rakousku máme spolu s Československem velmi silnou tradici ústavních tribunálů, naše země patřily k prvním státům na světě, které zřídily ústavní soudy.
Takže ten argument, že by ústavní soud šel proti vůli lidu, nepřipouštím. Každý den můžeme sledovat, jak se v parlamentech utvářejí většiny a že existuje připravenost porušovat pravidla chránící menšinové postoje, aby naopak jiná skupina dosáhla svého. Tomu se říká klientelistická politika, a proto je důležité, že existuje nějaká instance, která konstatuje, že toto není možné.
Poznámku k tématu čtěte na straně 8