Luxus samoty a luxus mlčení

Ještě předtím, než se půjdete podívat na film Olgy Sommerové Červená (který má premiéru při Pražském jaru zítra v kině Lucerna, ale do kin přijde až 7. září, kdy bude jeho protagonistce 92 let), doporučuji přečíst si poslední knížku Soni Červené a pustit si při tom její zpěv, vyprávění a ukázky z činoherních rolí na přiloženém CD.

Stýskání zažehnáno, jak zní název životopisného svazku z nakladatelství Academia, navazuje na předešlé knihy Stýskání zakázáno a Můj Václav. Jedinečná vypravěčka v ní podrobně zaznamenala a zdokumentovala po všech stránkách nečekaně bohaté čtvrtstoletí po návratu do rodné země. „Nepociťuji ani stín hořkosti nad tím, co všechno mě kdysi postihlo a z čeho všeho jsem se musela vzpamatovávat. Za posledních dvacet pět let jsem zažila tolik velkých setkání, dní, roků, zázraků, že cítím už jen a jen vděk…,“píše v úvodu.

A na zvukovém záznamu prohlašuje, že je profesionální „těšič“, že má stále dobrou náladu, neví, co je nuda, že brzy ráno toho nejvíc udělá, že hudba je dobrodiní, pohlazení, největší štěstí. Když se chystá na roli, dopřává si luxus samoty a luxusmlčení. „Hrozně ráda si s někým mlčím; ze své samoty čerpám svoji sílu, svoji inspiraci; ticho mi dělá moc dobře.“S přáteli si prý dává čtvrthodinky ticha.

Výčet jejích úspěchů je ohromující už proto, že ve věku, kdy jiní umělci dávno odpočívají, její dny zahrnují náročnou práci doma i ve světě. „Jsem takový šťastný bezdomovec, mám hodně domovů, ale někde zakotvit – to neumím. Nevím, co je domov, a nevím, co je rodina…“

Mrzí ji, že morálky ve světě ubývá. „Svědomí je to nejdůležitější, co v sobě máme. To je ten kategorický imperativ; na nesvobodě je nejhorší nedůstojnost,“říká Soňa Červená, když hovoří o fašismu a komunismu.

„Myslím na všechny ty, kdo za totality šli na smrt,“svěří se v souvislosti s Miladou Horákovou a inscenací Zítra se bude… „Nemohu to osobně prožívat, to bych už nežila.“

Nementoruje. Její vyprávění v krásné češtině je živé, plné postřehů a smyslu pro detail. Když třeba vzpomíná na hostování v Austrálii, položí otázku: „A může mi, prosím, někdo vysvětlit, proč voda z vany vytéká vírem doleva, a ne doprava jako v mé koupelně v Praze?“