ŽIVOT ZA PROTEKTORÁTU: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI, INSTITUCE A POJMY Hitlerova sudetoněmecká karta
Předzvěstí zapojení sudetoněmeckého tématu do nacistických idejí byl vznik regionu Deutschböhmen, jejž s odkazem na právo národů na sebeurčení vyhlásili v roce 1918 etničtí Němci v severních a západních Čechách s cílem připojit se k Německému Rakousku.
Nástup Adolfa Hitlera inspiroval v roce 1933 Konrada Henleina, funkcionáře Ještědsko-jizerské a poté Chebské župy Německého turnerského svazu k založení politického hnutí Sudetendeutsche Heimatfront (Sudetoněmecké vlastenecké fronty), jež byla na konci dubna 1935 přejmenována na Sudetendeutsche Partei (SdP, Sudetoněmeckou stranu).
Henlein se snažil (na rozdíl od svého zástupce K. H. Franka, jenž byl zvolen poslancem Národního shromáždění) vybudovat SdP nezávislou jak na vnitřní československé politické scéně, tak na Hitlerově národněsocialistické ideologii. Byl si vědom, že to by vedlo k zákazu strany. Tajně však Hitlerovi vzkazoval: „Sudetské ně- mectví je si vědomo zvláštní politické úlohy vůči antiněmeckému zadání a vůči politice Československa, určované Západem a bolševickým Východem, a chce být faktorem nacionálněsocialistické říšské politiky. (…) SdP musí skrývat své přiznání k nacionálnímu socialismu jako světovému názoru a politickému principu.“
Ale již na podzim roku 1937 otevřeně přestoupil k nacistům a Hitler ho jmenoval SS-Gruppenführerem, župním vedoucím NSDAP a poslancem Říšského sněmu. Rok nato SdP získala pozici nejmasovější strany v předválečném Československu (v Evropě byla třetí nejsilnější fašisticky a nacisticky orientovanou stranou).
Žádejte neuskutečnitelné
Právě Henleina 28. března 1938 Hitler pověřil tím, aby předkládal československé vládě takové národnostní požadavky, aby je nemohla splnit. Tím pak Německo argumentovalo při rozbití ČSR.
Po vyvolání nepokojů v pohraničí vlá- 1. máje 1938 zdravících představitele SdP na náměstí ve Svitavách na da činnost SdP 16. září 1938 úředně zastavila, hned po odstoupení Sudet Německu ale SdP splynula s NSDAP. Její řady se tak rozšířily o více než půl milionu sudetských Němců. Henlein, šéf civilní správy okupačních vojsk českých zemí a říšský místodržící Sudetské župy, spolu s Franzem Künzelem a Rudolfem Staffem, pozdějšími sudetskými oblastními vedoucími NSDAP, velmi podporoval názory K. H. Franka na vyhlazení Čechů. Základní teze řešení české otázky ostatně sepsal Henleinův tajemník SS-Obersturmbannführer Robert Gies a právě ty později Frank osobně předložil Reinhardu Heydrichovi.
I když Henleinova sláva pohasínala, zásluhy SdP na rozbití Československa neopomíjel zdůrazňovat: „Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.“