Cesta jemná jako z hedvábí
Vsouvislosti s cestou prezidenta Zemana do Číny se často mluví o nové hedvábné cestě či hedvábné stezce. Nazývá se tak strategický plán čínských představitelů na propojení Číny s Evropou, respektive s Euroasií: Nová hedvábná stezka se tak přímo dotýká 65 zemí světa. Čínská hedvábná stezka má rozdat nové globální karty. Příští summit o nové Hedvábné stezce se uskuteční v roce 2019, prohlásil čínský prezident. (Všimněme si, že užívání velkých písmen není v tomto spojení jednotné.) Oficiálně se tento projekt česky jmenuje Jeden pás, jedna cesta (anglicky One Belt, One Road), ale stejně často se mluví o nové či novodobé hedvábné cestě/stezce.
Spojení nová hedvábná cesta/stezka odkazuje na původní, historickou hedvábnou cestu, což byla podle Všeobecné encyklopedie Diderot „ve starověku a středověku obchodní cesta spojující Čínu se Západem; umožňovala výměnu zboží, ale i kulturních statků“. Je zřejmé, že hedvábná cesta se nejmenuje hedvábná proto, že by to byl rys, který ji charakterizuje z hlediska jejího povrchu, vzhledu, materiálu nebo účelu. Neříkáme tím tedy, že na rozdíl od cest prašných, dlou- hých, lesních, klikatých, příjezdových či služebních, tato cesta je hedvábná, což bychom si mohli interpretovat tak, že je velmi jemná, hladká, dobře udržovaná, zkrátka je radost po ní cestovat. Tak to rozhodně není. V tomto případě název odkazuje na zboží,
JAZYKOVÉ OKÉNKO
které se touto cestou často přepravovalo. Přízvisko hedvábná se jí dostalo zásluhou jemné tkaniny proto, že se tato komodita do Evropy dovážela právě z Číny.
Prvním, kdo nazval tuto cestu hedvábnou (něm. Seidenstraße), byl r. 1877 německý geograf a cestovatel Ferdinand von Richthofen. Takové pojmenování podle druhu přepravovaného zboží není ojedinělé. Vedle stezky hedvábné existuje, respektive existovala i stezka jantarová, spojující pobřeží Baltu s pobřežím Středozemního moře, kudy se dopravoval mimo jiné právě jantar jako vysoce ceněný obchodní artikl. Částečně vedla i přes naše území. (Jantarová stezka prochází srdcem Evropy, spojuje země a kultury, a přece o ní dnes téměř nikdo neví. Přes Moravu procházela jantarová stezka do Říma.)
Zmínit můžeme také stezku solnou, která vedla ve středověku z Německa do Prahy. Vzácným zbožím, které se po ní přepravovalo, byla hlavně sůl. (Koupali se a chodili na výlety do krásných lesů v okolí, tam, kudy dříve vedla slavná solná stezka. Zdejší kraj totiž byl odedávna osídlen a vedla jím lukrativní solná stezka, o niž se často bojovalo.)
K tomu doplňme, že i když se zápis těchto cest s velkými a malými písmeny v různých textech liší, z hlediska pravidel o psaní velkých písmen bychom je měli psát s počátečním písmenem malým. Nejde o oficiální zeměpisné názvy v pravém slova smyslu.
Autorka pracuje v jazykové poradně ÚJČ AV ČR