Kajínek jako tajný agent ve vězení

Omilostněný nájemný vrah donášel na spoluvězně Byl ale příliš chytrý a povyšoval se

PRAHA Jiří Kajínek byl koncem 80. let tajným agentem Správy nápravné výchovy, tehdejší vězeňské služby. Před čtyřmi dny omilostněný nájemný vrah informoval o chování, plánech či politických názorech spoluvězňů pod krycím jménem Kola. Vyplývá to z veřejně přístupných spisů Archivu bezpečnostních složek. Serveru Lidovky.cz se podařilo získat kompletní Kajínkův svazek.

Jiří Kajínek si zrovna odpykával svůj sedmiletý trest, který mu byl udělen za zhruba tři desítky vykradených bytů a zmlácení a následné uplácení policistů, když si jej počátkem roku 1986 vybrala ke spolupráci Správa nápravné výchovy (SNV).

Úkolem rodáka z Prachovic na Chrudimsku v ruzyňské věznici dle spisu bylo donášet na někdejšího příslušníka Sboru národní bezpečnosti (SNB) Stanislava Kameníka, tou dobou také odsouzeného. Podle dokumentů byl Kajínek připraven svědčit u soudu, díky čemuž se vztah mezi ním a SNV ještě prohloubil.

Informaci o tom, že Kajínek byl tajným agentem vězeňské služby, přinesl v pátek jako první deník Blesk. Serveru Lidovky.cz ji potvrdila Světlana Ptáčníková, ředitelka Archivu bezpečnostních složek, kde je Kajínkův svazek uchováván.

„Pan Kajínek byl spolupracovníkem nejdříve v kategorii důvěrník a posléze agent odboru vnitřní ochrany, což je součást, která spadala pod ministerstvo spravedlnosti,“řekla serveru Lidovky.cz Ptáčníková.

„V žádném případě to nebyla Státní bezpečnost, stejně tak nebyl spolupracovníkem Veřejné bezpečnosti, které obě spadaly pod ministerstvo vnitra. Jednoduše řečeno, takzvaný odbor vnitřní ochrany byl agenturou ve věznicích, jejíž agenti podávali zprávy o ostatních vězních,“vysvětlila Ptáčníková s tím, aby lidé nezaměňovali SNV s StB či VB.

Tajný agent Kola

Důvěrníkem odboru vnitřní ochrany se stal Kajínek po přeložení do věznice v Liberci. „Cílem získání odsouzeného je zabezpečit včas- né odhalování nedovolené, případně trestné činnosti odsouzených z prostředí ubytovny a pracoviště směny E,“stojí v návrhu na zavedení Kajínka jako důvěrníka z konce června 1986.

Kajínek měl především shromažďovat informace o plánovaných útěcích či možných útocích na strážné. Měl také hlásit politické názory trestanců. Na jednoho ze spoluvězňů třeba vyzradil, že je toxikoman s homosexuálními sklony, který obtěžuje ostatní. Na jiného zase, že si nechal potetovat krk.

Ze svazku vyplývá, že Kajínek byl pro vězeňskou službu cenným zdrojem informací, na základě kterých orgán přijímal „preventivní i represivní opatření“. Začátkem května roku 1988 z něj proto jeho vedení udělalo tajného agenta s krycím jménem Kola. Kajínek se o necelé dva týdny později v ručně psaném „závazku“ke spolupráci s orgány SNV dobrovolně zavázal. Možná je ovšem i varianta, že v komunistickém vězení neměl příliš na vybranou.

V průběžném hodnocení z července 1988 si Toman práci agenta Koly pochvaloval. „Jako prvo- trestaný rychle pronikl do problematiky života v NVÚ (nápravně výchovného ústavu). Má dobrou osobní a místní znalost. Dovede se dobře přizpůsobit momentální situaci, využít svých rozumových schopností k získání důvěry v prostředí,“uvedl šéf oddělení. Doplnil, že Kajínek mu za více než měsíc „služby“předal na osobních schůzkách celkem 24 agenturních zpráv, které mapovaly různorodé nedovolené chování odsouzených.

„Nedostatkem je u něho skutečnost, že si je vědom, že rozumově přesahuje průměr v NVÚ. Dostává se do situací, kdy se povyšuje nad ostatní, a to mu přináší problémy,“zhodnotil Toman s tím, že u některých vězňů může tato skutečnost vyvolat pocit nutnosti mu škodit. Spolupráci orgán s Kajínkem ukončil 17. ledna 1989, když byl přemístěn z Liberce do věznice v Plzni. Celý článek, a navíc rozhovor s expolicistou na www.lidovky.cz