Rozhodla jsem se na poslední chvíli

(od našeho zpravodaje) Chvílemi bylo zjevné, jak s ní pracují emoce. po téměř půlroce po těžkém zranění poprvé předstoupila před mikrofony. „Ne každý věřil, že budu hrát znovu tenis,“řekla sedmadvacetiletá česká hvězda.

Ale ona jej hraje, vždyť zasáhne do 1. kola Roland Garros. Proto Kvitová tak často opakovala spojení: „Jsem šťastná.“

Petra Kvitová

Kdy jste se rozhodla, že to na Roland Garros zkusíte?

Říkala jsem si, to by byla krása hrátWimbledon. A pak zjistíte, že Roland Garros je za měsíc – to by byla pecka... Ale celou dobu jsem nevěděla, co se přesně stane. Pořád to nevím. Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli. Musím někde začít.

Není to až příliš nablýskané jeviště?

Vím, že je to grandslam, ale pro mě je to v tuhle chvíli ještě něco víc. Hlavně až budu zase zpátky na hřišti. Navíc platí, že sedět dva týdny doma a jenom trénovat, to by nebylo ku prospěchu po psychické stránce, pokud bych tady mohla teoreticky hrát. Beru to tak, že můžu hrát amusím někde začít. Proč to oddalovat, když už to tak nějak jde.

Jaké to tedy je, být zpátky?

Je to zvláštní. Moc jsem se těšila, až tento moment přijde – a nikdo nevěděl, jestli vůbec přijde. Je nádherné být zpátky, vidět známé tváře a hlavně hrát tenis. Myslím, že si to budu užívat o to víc.

Na kolik procent je vaše levá ruka po zranění v původním stavu?

Stoprocentní to není. Pořád jsou místa, kde se to nepohybuje tak, jak by mělo. Síla v ruce není taková, jakou bych potřebovala, abych pořádně stiskla věc. Pořád nedám prsty do pěsti, což může trvat dalších šest měsíců.

Omezuje vás něco při držení rakety?

Měla jsem poraněných všech pět prstů a dva nervy, které pořád necítím. To je asi teď největší problém, ale jsem ráda, že jsem nemusela měnit techniku. Když chytnu raketu, je to víceméně hodně podobné jako předtím. Ruka si zase zvyká na zátěž. Ze začátku jsem nemohla švihnout, spíš jsem míč tlačila bez rotace. Teď už je to příjemnější.