Vědci jako migrující nomádi

databází s články. Zkrátka, tato služba dělá v moři dat docela pořádek.

A co víc, nejméně 741 867 z uživatelů už ORCID používá i jako svůj zjednodušený životopis – i se záznamy studia, kariérních postupů a stávající afiliace k nějaké škole či ústavu. Právě na taková data se vrhli John Bohannon a Ťia Jou, dataři z magazínu Science. U 329 921 osob se dá spolehlivě najít i místo udělení doktorátu, neboť dobré instituce ORCID podporují. To lze pak porovnat s ústavy, kde dotyční s danou vědeckou hodností aktuálně působí. A vypadnou zajímavé věci, jak ukazuje náš graf: kupříkladu Velká Británie je nebývale vlivnou „školou světa“, protože třetina lidí s britským Ph.D. už dnes pracuje v jiné zemi! Vědci nejčastěji odmigrovali z Britských ostrovů do států Evropské unie, Asie a do USA.

Supersvětoběžník z Litvy

Někteří mají přepestrý životopis. Třeba takový nomád Rimantas Kodžius (42), výzkumník genomu. Rodnou Litvu opustil v roce 1995 jako bakalář chemie z Vilniusu, magistra vystudoval v Salcburku, odkud šel na doktorská studia v berlínském ústavu Maxe Plancka a ve Švýcarském institutu pro výzkum alergií a astmatu (SIAF) v Davosu. Po roce 2002 cestoval za dalším poznáním: pracoval v institutu Karolinska ve Stockholmu, pak v japonském centru RIKEN, v Austrálii, tři roky v Singapuru, dále v Hongkongu založil biotechnologickou firmu, na Cornellově univerzitě v USA získal manažerský certifikát a od roku 2009 pracoval v miliardářském megaprojektu KAUST v Saúdské Arábii, o němž LN loni psaly. To už neplatí. „Přejel jsem do Číny. Můj domov je tam, kde pracuji a žiji,“odepsal v e-mailu, když přijal místo na Šanghajské univerzitě. Jistě, v síti ORCID už je to zapsáno.

Kodžius je extrém; autoři článku dokonce uvádějí, že jde zřejmě o nejvíce migrujícího vědce naší doby. Na titulní stranu Science se ve vizualizaci Valerie Altounianové dostal coby tyrkysová čára, jež oblétává planetu Zemi. Další bílé spojnice patří ostatním badatelům z první dvacítky nejvíce se přesunujících.

„ORCID je velkým krokem kupředu,“říká Paula Stephanová, ekonomka z Georgia State University, která v roce 2012 vydala v časopise Nature Biotechnology – díky 17 tisícům odeslaných dotazníků – dosud největší studii o mobilitě vědců.

Potenciál identifikátorů pro globální srovnávání je evidentní, ale nelze zamlčo- vat nedostatky. Službu ORCID rozhodně nepoužívají všichni ze zhruba osmi milionů vědců světa (údaj OSN), takže dochází k mnohým zkreslením: pouze čtvrtina zahrnutých přidala k profilu i svá „cévéčka“a uživatelé bývají spíše mladšího věku; některé země jsou navíc přereprezentované (USA a západní Evropa), a to i kvůli povinnému užívání, zatímco jiné (Dálný východ) skoro chybějí, podobně jako průmysloví výzkumníci, kteří nepíší studie.

Obrázek o vědecké migraci tak není úplný. Může jej ale doplnit další elektronická vychytávka, jíž je sociálně-profesní síť ResearchGate. Tu teď užívá asi jedenáct milionů lidí, nikoliv jen činných vědců, ale i sympatizantů, akademiků a pedagogů. Zhruba milion z nich ovšem přidalo i údaje o nabytém vzdělání po roce 2006 a svém současném působišti.

Toho LN využily a vytěžily dataset z úložiště DataDryad, z čehož vysvítají další zajímavé poznatky. Na jaké instituce asi tak odjíždějí čeští absolventi, doktorandi, postdoci a vědci? Podle zveřejněných profilů to jsou alespoň ústavy ve Spojených státech amerických, přičemž jde o 0,074 procenta z celosvětového balíku migrací. Druhé je Německo (0,066) a třetí Velká Británie (0,039). Je to logické. Všechny tři země jsou vědeckými velmocemi prvního řádu, jak ukazují četné studie, mezi něž patří stále populárnější Nature Index i mnohé jiné ukazatele.

Pro Čechy nejatraktivnější šestku doplňuje Francie (0,034), Španělsko a Švýcarsko (shodně s 0,021 procenta). V první dvacítce úplně chybí Rusko (až 25. příčka!), zato ji uzavírají vzdálené země jako Austrálie (0,008), Japonsko (0,007), Čína a Indie (shodně s 0,006 procenta).

Přestože je třeba brát údaje z ResearchGate – z jakéhosi vědeckého Facebooku – s rezervou, nastiňují představu omigračních trendech v různých zemích. Vyslovenou raritou ve střední Evropě je Slovensko. Zatímco Češi, Poláci i Maďaři mají shodnou první trojici velmocí a jen prostřídávají pořadí USA, Německa a Spojeného království, naši východní vědečtí sousedé migrují nejčastěji... do České republiky (0,027 procenta opět z globálního celku), což může souviset s neutěšenou situací ve slovenské vědě. Teprve pak následuje Německo a USA.

To, že je dobrá věda mezinárodní, ví skoro každý. Společenští vědci čím dál důkladněji zjišťují, jak taková migrace funguje, kdo se stěhuje kam. Nově využívají i sociální sítě a IT nástroje: ResearchGate a ORCID.

Musíte odejít pryč

Extrémně čilá je vzájemná výměna mezi Američany a Brity. Badatelé z USA mají nějakou kariérní zkušenost nejčastěji právě v Anglii a ostatních částech království (1,322 procenta globálních dat), ale obrácený zájem o americké univerzity a instituce je ještě častější (1,352). To však ještě není nic proti zájmu Číňanů o USA – jde o 1,942 procenta ze všech světových přesunů vědců. Do „Států“se hrnou též Němci (1,495) a dále Indové (1,305).

Kontakt s jiným prostředím, s novými podněty a onačejšími nápady vědě prospívá. Proto už některá pracoviště vysloveně vyžadují, aby šli vědci do světa na zkušenou. Chtějí tím zabránit sebeplození akademiků neboli inbreedingu, o jehož nástrahách pro Česko se toho dost ví.

„Máme na katedře zvláštní pravidlo, které zní krutě, ale nám se výborně osvědčilo. Každý doktorand musí po obhajobě Ph.D. odejít. A musí jít nejlépe do ciziny na místo postdoka. My jsme samozřejmě nejraději, když se pak vrátí; když je chytrý. Jinak ale i u nás máme lidi z ciziny. Měli jsme na katedře 22 zaměstnaných cizinců: ze čtrnácti postdoků pět nejlepších zůstalo. Portugalec, Španěl, Angličan, Ital i Chorvat s doktorátem z Texasu. Myslím, že kdo má titul od nás, může dostat místo po celém světě,“řekl LN v loňském rozhovoru Michael Šebek z Fakulty elektrotechnické ČVUT, jenž působil i na ETH Curych.

A nejde jen o vědecké přínosy. Myslí si to alespoň bioinženýrka Helena Pinheirová z elitní lisabonské polytechniky Instituto Superior Técnico (IST). Dlouhodobě pracovala v cizině hned pětkrát. „Žít a pracovat v jiné zemi vás zlidští a učiní jaksi chápavějším, poskytne vám radost vmnoha netušených podobách... Přejíždění hranic ve mne vždy vzbudilo touhu, aby hranice přestaly existovat,“vypráví Pinheirová ve zvláštním vydání časopisu Science o lidských migracích.

Litevský genetik Rimantas Kodžius (42) je pravděpodobně nejvíce migrujícím vědcem současnosti. Bádat už stihl v 11 zemích na čtyřech kontinentech.