Nepřemožitelná síla minimalismu
District of Columbia War Memorial mohutné dórské sloupy. Stojí veWest Potomac parku na jih od mělkého protáhlého bazénu a je věnován obětem první světové války, které pocházely z území District of Columbia, tedy z Washingtonu. Autorem památníku je architekt Frederick Brooke, který stavbu provedl v roce 1931, a uvnitř jsou poprvé zapsána i jména černošských a ženských obětí války.
Také další monument je pojat v tradičním stylu. Je věnován padlým vojákům z druhé světové války. Získal prominentní místo naproti Washingtonovu památníku a nedaleko od Obelisku. Vznikl na základě vítězného soutěžního návrhu architekta Friedricha St. Floriana a sochaře Raye Kaskeyho až v roce 2004 a hned vyvolal řadu kontroverzí.
Tvoří jej dva půlkruhy z kamenných pylonů, které nesou názvy členských států USA, District of Columbia a některých amerických zámořských území. Jeden segment je označen jako Pacifický a druhý jako Atlantický (viz nápisy na altánech, které se tyčí na příčné ose). Takové dělení je pochopitelně sporné a mnohým se zdá matoucí, neboť všechny státy USA se podílely na boji proti nepříteli společně. Tady byla zjevně důvodem rozštěpení snaha zachovat neporušenou západo-východní pohledovou osu, tedy od Washingtonova památníku k Lincoln Memorial.
Další diskuse se samozřejmě vedou kolem pro mnohé až příliš tradičního pojetí stavby, která navíc poněkud připomíná některé monumentální kompozice známé ze Třetí říše, zejména projekty Hitlerova architekta Alberta Speera. Nejde jen o kamenné prvky, ale také bronzové věnce nesené orly umístěné v obou pavilonech. Trochu nejasná je i další symbolika – na zdi, součásti pomníku, je umístěno 4048 zlatých hvězdiček, z nichž ovšem každá reprezentuje hned stovku válečných obětí. Počáteční bouřlivé debaty nad pojetím díla ale v poslední době ustávají, lidé si na monument zřejmě zvykli.
Vojáci v oranici nevkusu
Ten, pro koho jsou oba památníky obětem světových válek příliš popisné a tradiční, uvítá třetí, dokončený v roce 1982 nedaleko Lincolnova památníku a věnovaný obětem vietnamské války. Jde o minimalistické, ale o to působivější dílo. Porota vybrala k realizaci návrh studentky Mayi Ying Linové. Jde o prostou zeď doprovázenou cestou zapuštěnou do terénu. Zvolna klesající stěnu tvoří velké desky z černého granitu, jež celé pokrývají jména padlých. Nejsou řazena dle hodností, ale dle dat, kdy byl voják zabit nebo prohlášen za nezvěstného. Leštěná žula navíc odráží tvář pozorovatele i okolní krajinu. Nápisů se můžete bez problémů dotýkat.
Je to silný koncept, ale českého pozorovatele samozřejmě napadne, zda se mladá autorka náhodou neinspirovala prakticky identickým – a opět velmi působivým – pojetím památníku obětí šoa v pražské Pinkasově synagoze. Jistě, tam jde o interiérové řešení a nápisy jsou černé (a červené) na bílých zdech, ale prostota a současně i působivost je v oboumístně tak vzdálených monumentech stejná.
Připomeňme tedy alespoň, že pražský památník na přelomu padesátých a šedesátých let vytvořili vynikající výtvarníci Jaromír John a Václav Boštík. Později byl dvakrát těžce poškozen – poprvé po okupaci v roce 1968, kdy byla Pinkasova synagoga pro veřejnost uzavřena, podruhé po velké povodni v roce 2002, Následně byl však pečlivě restaurován a dnes pa- tří k vyhledávaným místům někdejšího pražského ghetta.
Tak jako v případě washingtonských památníků světových válek vadilo americkým milovníkům umělecké avantgardy jejich tradiční pojetí, byli to naopak mnozí oponenti z řad konzervativců, jimž se zdálo řešení Vietnam Veterans Memorial příliš minimalistické a žádali jeho doplnění o naturalisticky pojatou partii. To se jim bohužel nakonec podařilo prosadit. Naštěstí trochu stranou pak vzniklo sousoší s vojáky v barevném pojetí a v životní velikosti. Působí ovšem nedůstojně až směšně a atrakce je to hlavně pro turisty, kteří si tu mohou s protagonisty zapózovat...
Bohužel podobně vyznívá i nejnovější přírůstek – připomínka amerických obětí korejské války, která je situována naproti vietnamskému memoriálu. Tento pomník vznikl v devadesátých letech dle návrhu sochaře Franka Gaylorda. I jej tvoří černá kamenná stěna s nápisy, chybí jí ale dobré proporce a rozvrh textu A navíc se před ní v jakési oranici pohybují mírně nadživotní postavy vojáků v plné zbroji. Pouze dobrý úmysl dobrý výsledek nezaručí.
Po washingtonském Capitolu a památnících tří nejvýznamnějších amerických prezidentů se dnes na procházce po pamětihodnostech hlavního města Spojených států zastavíme u válečných pomníků.