Proč jsou tady nájemníci menšinou
Čtete-li o bydlení, klíčovými slovy bývají koupě, hypotéka či postavit si vlastní. Bydlení v nájmu jako by živořilo na okraji. Jeho vývoj, problémy i aktuální otázky ukazuje výstava ve Fragnerově galerii.
Hledáte-li výstavu předvádějící skvostné exponáty, jděte raději někam jinam. Ale chcete-li si udělat obrázek o celém společenském fenoménu, o vývoji, problémech i trendech nájemního bydlení, bez váhání zamiřte na pražské Betlémské náměstí.
Chcete-li si udělat obrázek o celém společenském fenoménu, o vývoji, problémech i trendech nájemního bydlení, bez váhání zamiřte na pražské Betlémské náměstí
tinentální Evropu, zejména střední – anglosaský svět ovlivňuje jiná tradice.)
Sloupce grafu sdělují toto: Nejvíce žijí v nájmech Švýcaři, Němci, Dánové, Holanďané... A nejméně Rumuni, Chorvati, Litevci, Bulhaři... Jasné vysvětlení na tabuli schází, ale našinec za tím nepoměrem tuší rychlokvašené privatizace bytů v postkomunistických zemích. Obecně lze říci, že smyslem výstavy je spíše nabízet zajímavé otázky než na ně dávat univerzálně platné odpovědi.
Těžištěm expozice je vývoj u nás za posledních dvě stě let. Dokládá to chrono- logický přehled na tabulích podél stěny. Ty ukazují provázanost historických změn, legislativy, architektury nájemního bydlení i společenských reakcí (tabule obsahují rubriky Dům, Urbanismus, Zákon a Kritika).
Černé nájmy a Panelstory
Jen na zkoušku: Dokážete odhadnout, kdy se u nás začaly stavět první ryze nájemní domy? Jedním z prvních byl pražský Platýz (1813), urbanistickým celkem pak předměstí Karlín (1817). Odráželo to zvýšení mobility obyvatel po zrušení nevolnictví a roboty. A tušíte, odkdy fungovala regulace nájemného, jež donedávna působila málem jako věčná? Ukotvilo ji až vládní nařízení roku 1917, a to ještě ne plošně.
Tady dodejme, že zásadní téma regulace nájemného výstava pojímá jen okrajově. Vynechává totiž sociálněpatologické jevy s ním spojené, například černé pronájmy. V pasáži o normalizaci, v rubrice Kritika, tak sice zmiňuje film Věry Chytilové Panelstory, dokonce i bytové semináře disentu, ale zcela pomíjí fenomén černých pronájmů, který ovlivnil nema- lou část obyvatel a přečkal i porevoluční vlády Václava Klause.
I proto se výstavba nájemních domů probrala k životu až dlouho po Listopadu a spíše jen v menších realizacích (pěknou ilustrací je Lábusův bytový komplex Vyšehrad v Českém Krumlově). Aby tu vznikaly tak rozsáhlé domy, jako jsou ty ukázané pro srovnání (Kleiburg v Amsterdamu), na to si budeme muset počkat.
Nájemní bydlení – zapomenutý segment české architektury včera, dnes a zítra. Galerie Jaroslava Fragnera, Praha, do 15. června.