Vede přes dvacet roků Zdeněk Kiesenbauer.

LN Jaký je příběh Dendrologické zahrady? lidé do ní rádi jezdí, ale asi toho o ní moc nevědí...

Hodně dlouhý. V roce 1930, zhruba uprostřed dnešní Dendrologické zahrady, se nacházely pozemky Československé dendrologické společnosti, která tady měla školky s okrasnými dřevinami. Tato společnost zanikla v padesátých letech, protože už nebyla kupní síla „buržoustů“a továrníků, kteří by si pořizovali okrasnou květenu. Přitom ve své době pěstovali nějakých 11 tisíc druhů dřevin a trvalek. Dnes už žádná školka ve střední Evropě takový sortiment nemá.

LN Co se stalo, když společnost zanikla?

Její majetek byl převeden na Výzkumný ústav okrasného zahradnictví. Další zlom nastal v letech 1960–62, kdy byl výzkumný ústav připraven o zámek a starý park, dodnes generace našich předchůdců tento fakt špatně nese. Výzkumný ústav měl významné sadovnické pracoviště vedené tehdejším ředitelem Bohumilem Kavkou, který je dokázal udržet přes všechny společenské i politické změny od jeho zřízení v roce 1927. Ztrátou parku přišli o to nejcennější, co ústav měl a co bylo výsledkem úsilí hraběte Emannuela Arnošta Silva-Tarouca. Hrabě prodal park československému státu za korunu.

LN Co bylo dál?

Stav kvasil v průběhu šedesátých let až do příchodu nového ředitele, Jiřího Marečka. Tomu vadila ztráta základního výzkumného pracoviště, a proto prosadil, že vznikne nová pokusná zahrada tady, za dálnicí, na pozemcích někdejší dendrologické společnosti a hraběcích pozemcích. Bohužel tehdy připojili i 11 hektarů dalších soukromých pozemků, což ale v roce 1971 nikdo neřešil. To jsou začátky vzniku Dendrologické zahrady v současné podobě. Zhruba po dvou letech ředitel přizval ke spolupráci Drahoše Šon- ského, který tou dobou pracoval v Bratislavě. Začalo se projektovat, a protože papír snese hrozně moc, plány byly velkorysé. Je škoda, že se nepodařilo vše naplnit beze zbytku, ale jen zhruba z jedné třetiny. Přiznám se, že když si někdy prohlížím staré fotky, tak žasnu, jak všechno narostlo. Bodláky byly vyšší než výsadby. Zahradu tvoří především světlo a stín a tyto prostory už tu konečně vznikají. Její založení považuji za zázrak.

LN Jak vzniklo jméno Dendrologická zahrada?

Souviselo to s dendrologickou společností, která byla vždy centrem dění. U nás bylo zázemí, proto všichni říkali „v dendrologické zahradě“nebo zkráceně „v dendrologii“. Z toho – možná trochu nešťastně – vznikl název. Slovo „dendrologická“trochu evokuje spíš zahradu zoologickou. Před lety jsme řešili, jestli se nepřejmenovat třeba na „Zahrada na Štípence“, ale už to bylo příliš zavedené.

LN Budování zahrady do podoby, jak ji známe dnes, vypuklo v sedmdesátých letech díky tandemu Mareček–Šonský?

... a Souček. Ono jich tu bylo víc, ale tohle byly hlavní postavy. Jejich úloha byla různá a také se různí informace, kdo stál v danou chvíli za kterými myšlenkami. Každopádně to byla kolektivní spolupráce.

LN Existoval nějaký hlavní plán výsadby?

Ano, vůbec první prací bylo oplocení pozemku. Pak se planýrovalo, protože šlo většinou o polnosti. Byly tu také tzv. „nehodnotné pozemky“, které musel hrabě po první válce vyčlenit průhonickým vdovám. To je i důvod, proč máme na některých pozemcích podnes velmi mnoho majitelů. Po plotech následovaly silnice, rozvod vody a technické zajištění. Výsadby začínaly kolem roku 1980.

LN To, co tady dnes převážně vidíme, jsou tedy stromy ve středním věku?

Ano, jsou sázené zhruba v letech 1975 až 1980. Pamatuji si, jak byl třeba tzv. střední pás neuvěřitelně druhově pestrý. Dneska tady zůstalo pár jedinců a stále se probírá. Prostory se mění a pracuje se s nimi. Ale s tímto záměrem to bylo zavedeno na samém začátku. Postupovalo se logicky. Kostry byly založeny převážně z domácích dřevin, s výjimkou douglasky, která se přidávala díky rychlému růstu. Máme tu ale i dubový remízek, který je dvě stě let starý a je patrný i na starých mapách, nebo je tady Štípenka, která vznikla kolem roku 1960 z docela jiných důvodů. Na konci druhé světové války totiž byla v průhonickém parku Rudá armáda. Docent Kavka sice údajně dbal, aby polní kuchyněměly každý den dostatek dřeva, ale nikdy to nestačilo. Štípenka jsou dřeviny shromážděné na obnovu parku po tomto pobytu osvoboditelů. K tomu se přidaly některé další sbírkové kolekce, které se později všechny zabraly do celku zahrady.

LN Vy jste sem přišel v roce 1984.

Nikdy jsem nevěřil, že tady někdy skončím, já jsem tady v podstatě tak nějak zůstal. Ředitel Mareček tehdy dělal velký nábor, přišlo nás sem spoustu mladých lidí a hodně z nich tu čekalo třeba na přijetí na vysokou školu.

LN Co je pravdy na tom, že část Dendrologické zahrady vybudovali pomocníci z Vietnamu?

To byla epizodka ze začátku osmdesátých let a trvala zhruba dva tři roky. Moc toho tu prakticky nepotrhli. Přišlo tak dvacet vietnamských holek a kluků, všichni měli nějaké válečné rány. Pro nás to byl šok, nic takového jsme nezažili. Byli ale milí a zábavní. Pomá- hali dělat třeba oplocení. Pamatuju si, jak v podzimních mlhách čistili údolí kolem rybníčku, seděli u ohníčku a byla slyšet Internacionála. Ale ve vietnamštině. Byli tu krátce, část z nich odešla do masokombinátu do Písnice, někteří nás dodnes navštěvují.

LN Dnešní Dendrologická zahrada se ustálila na jaké ploše?

Jde skoro o 73 hektarů. Ovšem je to za cenu osmi hektarů, které zůstaly soukromé a za které platíme nájemné. Což nás trochu omezuje v našem rozvoji. Rámcově jsme ale rádi, že nás tu majitelé nechávají, protože jejich situaci nikdo neřešil. Je to stále jeden z největších šrámů a tyto pozemky bohužel leží převážně v oblasti dnešního vstupu. Stále je tu snaha se vyrovnat nebo pozemky vykoupit, ale problém je v tom, že jsme zeleň v majetku státu. Je tudíž těžké jednat, ale doufáme, že se najde vůle k vyrovnání.

LN Dendrologická zahrada je jediný velký park s pravidelnou otevírací dobou v republice, který je ve středním věku?

Věkově je srovnatelné Arboretum v Brně, i když je menší a uzavřené ve městě. My jsme se už od počátku snažili zpřístupnit zahradu veřejnosti. Což se stalo v roce