Průhonické zahrady

1992, ale tehdy to bylo příliš mladé a surové. Chodilo sem ke třem tisícům lidí ročně. V té době jsme to nijak moc neřešili. V roce 2003 jsme dělali první výstavu tulipánů a návštěvnost stoupla na 13 tisíc. Od toho roku jsme stoupali každý rok o dva nebo tři tisíce. Nikdy jsme neměli peníze na reklamu a chodili lidé, kteří si o nás říkali mezi sebou.

LN Dnešní návštěvnost?

Sahá ke 44 tisícům ročně. Kapacita zahrady je zhruba šedesát tisíc a pak už to bude lidi odrazovat. Přibývá těch, kteří přijdou piknikovat s košem a tráví tady celý den. Rodina, parta přátel...

LN Jste známí také tím, že jste park, kam mohou děti, ale psi sem nesmějí.

Ano, to je snad největší zdroj kritiky. Tvrdě odoláváme a odmítám couvnout. I když jsme nazýváni „canisfobiky“. Psi mam rád, ale ne tady, protože si myslím, že do zahrady pes nepatří. Mámy s dětmi sem chodí právě proto, že tu nejsou pejskaři.

LN Rozhodli jste se dát přednost dětem?

Ano, přesně. Někdy je i těch dětí opravdu moc. Občas nám přerovnávají jmenovky u rostlin, ale to se asi děje v každé zahradě.

LN Jaká je největší hrozba Dendrologické zahrady?

Hlavně jde o bouřlivý rozvoj zástavby v okolí. Ono se to nezdá, ale největším problémem jsou přívalové vody. Když si člověk představí kolik desítek hektarů zaasfaltovaných a zastřešených ploch je na tom svahu nahoře, nad zahradou vedle dálnice, je to pro nás hrozba. Obec se sice snaží situaci řešit, ale už je pozdě. Když přijdou silnější srážky, tak přívalová voda teče vrchem. Pak je trapné, že přijede zájezd zdaleka a aby se dostal ke sbírce rododendronů, musí přebrodit řeku. Všechno hezké je až za ní. Chtělo by to udělat lávku, po které velmi toužím.

LN Máte sponzory?

Nejsme sportovci, takže jsme stranou pozornosti, ale tu a tam nějaký dar spadne. Ten největší jsme dostali od soukromé osoby. Bylo to poslední přání jednoho z našich pravidelných návštěvníků. Za peníze jsme zrekonstruovali chodníky v expozici popínavých dřevin a pod velkou pergolou a udělali spoustu další práce. Na druhou stranu to vnímám tak, že když spadne do klína moc peněz, tak je to také pokušení dělat hlouposti. Když je peněz málo, člověk více rozmýšlí a zachází s nimi šetrně.

Autor je zahradník