Kauza Rath míří i na policejní „uši“
Vleklý případ
Verdikt už v prosinci kritizovala pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, podle níž jsou jeho závěry překvapivé a jen stěží odborně akceptovatelné. Pokud totiž soudce na úplném začátku případu příkaz k odposlechům chabě odůvodní, je to pohledem pražského vrchního soudu malér, z něhož není cesty. Přitom o povolení odposlechů či vzetí do vazby obvykle rozhodují soudci okresního soudu, na které ten den připadla služba. Na menších soudech ani nemusí být experty na trestní právo. Rozhodují v řádu hodin a nemají možnost se seznámit se všemi okolnostmi případu.
„Spisy bývají v době nařizování odposlechu dost prázdné. Odposlech bývá jedním z prvních úkonů, které se při prověřování určitých druhů trestné činnosti dělají. Jsou to spíše dohady na základě určitých indicií, ale čtyřstránkové odůvodnění vyšperkované nálezy Ústavního soudu z toho nevyčarujete,“míní předseda Krajského soudu v Plzni Miloslav Sedláček. „Výrazně jinak se to hodnotí, když pod tlakem rozhodujete o odposlechu a když to pak soudce na vyšším soudu po několika letech posuzuje od stolu a bez stresu,“dodává Sedláček.
Bezbranní žalobci
Experti navíc upozorňují na absurditu rozhodnutí vrchního soudu, kdy úspěch případu závisí čistě na tom, zda soudce příkaz k odposlechu náležitě odůvodní. „Příkaz je rozhodnutí soudce, takže policie nebo státní zástupce nemá šanci, jak se domáhat nápravy,“vysvětluje soudce Libor Vávra. To potvrzuje i Jan Lata s tím, že Nejvyšší soud by měl zachovat dosavadní postupy. „To znamená, že pokud některé formální podmínky k povolení odposlechu nejsou v příka- zu vyjádřeny dostatečně precizně, tak tím není zpochybněna zákonnost odposlechu jako celku,“míní.
Soud rozhodující o vině by podle Laty měl mít nadále možnost posoudit, zda v době vydání povolení byly podmínky pro odposlech splněny a zda vyplývaly z tehdejších poznatků policie a státního zástupce. „Zrovna v Rathově případě byly odposlechy zjevně nasazeny důvodně, nešlo o šikanu,“říká Sedláček.
Rathův obhájce Roman Jelínek konstatoval, že odposlechy o trestné činnosti jeho klienta nenaznačovaly nic. Tomáš Sokol, zástupce spoluobviněných manželů Kottových, naopak řekl, že na odposleších stojí z velké míry usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba i odsuzující rozsudek Krajského soudu v Praze. Pokud odposlechy nebude možné použít, museli by žalobci navrhnout jiné důkazy.
Podle Vávry by však bylo namístě po verdiktu Nejvyššího soudu změnit zákony upravující trestní řízení. A to tak, aby už nebylo možné kdykoli během řízení zpochybnit důkazy, které byly získá- ny na počátku, a tím kauzu shodit. „Přimlouval bych se, aby se změnila procesní úprava. Musí existovat nějaká hranice, po které už by soud nemohl přezkoumávat a zpochybnit procesní rozhodnutí v přípravném řízení, jen jeho obsah. Zkrátka, aby obžaloba i obhajoba měly jistotu, které důkazy jsou použitelné,“míní Vávra.
V řadě zemí tak přísná pravidla při odůvodňování nařízení odposlechů neplatí. Leckdy stačí, když soudce dá razítko a podpis na návrh státního zástupce. „Když se soudce s návrhem státního zástupce ztotožní, tak proč by to nemohl převzít?“ptá se Sedláček s odkazem na vrchní soud, dle nějž je nepřijatelné, aby soudce nekriticky přebíral názory státního zástupce.
Nejvyšší soud nařídil čtyřdenní veřejné jednání o stížnosti pro porušení zákona ve věci Davida Ratha a dalších deseti osob. Do sítě vyšetřovatelů se kromě exhejtmana a manželů Kottových, kteří měli údajně řídit přidělování veřejných zakázek na opravy budov a nemocnic ve Středočeském kraji a zámku Buštěhrad na Kladensku, zapletli i stavební manažeři či jednatelé zdravotnických zařízení. Zvláštní postavení v procesu má spolupracující obviněná Ivana Salačová, která od Krajského soudu v Praze odešla jen s podmínkou.
14. května 2012 – Hejtman zadržen se sedmi miliony korun v krabici od vína. Dalších deset milionů našla policie v jeho domě.
16. května 2012 – Soud uvalil na poslance Ratha vazbu.
5. dubna 2013 – Státní zástupce podal na Ratha a spol. obžalobu. Hlavním důkazem byly odposlechy.
7. srpna 2013 – Krajský soud v Praze zahájil veřejný proces.
11. listopadu 2013 – Vrchní soud v Praze Ratha po roce a půl propustil z vazební věznice, je stíhán na svobodě.
11. prosince 2013 – Ústavní soud konstatoval, že Rath byl ve věznici nedůvodně nepřiměřeně dlouho a nařídil vyplatit odškodné 19 421 korun.
23. července 2015 – Krajský soud v Praze vynesl rozsudek – osm a půl roku. Propadnout má Rathův majetek za 21 milionů. Obhájkyně se odvolala.
18. října 2016 – Rath s odvoláním uspěl. Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek kvůli nedostatkům v příkazu k odposlechům, které byly klíčovým důkazem. Případ, který dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze v čele s Lenkou Bradáčovou, se má vrátit ke Krajskému soudu v Praze.
2. února 2017 – Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona kvůli zrušení rozsudku v kauze Rath.