Odešel „jestřáb“studené války
Zemřel Zbigniew Brzezinski, šedá eminence americké zahraniční politiky. Stál v pozadí událostí, jakou byla krize amerických rukojmí v Íránu či podpora mudžáhidů po okupaci Afghánistánu Sověty.
WASHINGTON/PRAHA Odešel jeden z nejvýznamnějších zákulisních hráčů studené války, politolog a horečný zastánce tvrdého postupu vůči Sovětům Zbigniew Brzezinski. Polský rodák s pronikavým pohledem a ostrými lokty zemřel v noci na sobotu v nemocnici ve městě Falls Church ve státě Virginia. Bylo mu 89 let. Bez dalších podrobností o jeho smrti informovala rodina.
Brzezinski působil jako hlav- ní poradce pro národní bezpečnost prezidenta Jimmyho Cartera v letech 1977 až 1981. Od začátku 60. let platil za respektovaného experta na vztahy s komunistickým blokem. K němu měl blízko nejen kvůli svému rodnému Polsku, jeho manželkou byla praneteř Edvarda Beneše Emilie.
Je přitom poněkud historickým paradoxem, že dvě největší šedé eminence americké zahraniční politiky 20. století – on a jeho předchůdce v úřadu Henry Kissinger – ani jeden nepocházeli z USA. Brzezinski se narodil v roce 1928 ve Varšavě do diplomatické rodiny. V předvečer druhé světové války jeho otec odjel jako generální konzul do Montrealu. Po válce se jeho rodina rozhodla do Evropy již nevrátit. Dnes 94letý Kissinger pochází z Německa.
Ani jeden z nich se nikdy nezbavil přízvuku, stejně tak jako je ani v pokročilém věku neopustil apetit stát v září reflektorů. Něco, v čem si žádný z jejich předchůdců v roli hlavních poradců Bílého domu nikdy neliboval.
Zazářil už za Kennedyho
Brzezinski zazářil poprvé ve washingtonských kruzích v roce 1960 jako poradce v kampani Johna F. Kennedyho. O čtyři roky později si tuto roli zopakoval i v táboře dalšího demokrata, Lyndona Johnsona. Právě za jeho šéfování v Bílém domě se dostal na ministerstvo zahraničí.
Jeho životní odrazový můstek ovšem přineslo až setkání s Jimmym Carterem. Spolupracovat začali skrze takzvanou Trilaterální komisi, fórum pro politické a byznysové špičky, které v roce 1973 založil finančník David Rockefeller. Brzezinski jako její předseda do ní Cartera jako tehdejší stoupající hvězdu demokratů pozval.
Když se Carter o tři roky pozdě- ji stal kandidátem na prezidenta, Brzezinskému nabídl pozici zahraničněpolitického poradce. I díky němu tehdy porazil úřadujícího Geralda Forda. Po Carterově vítězství v roce 1976 Brzezinski přesedlal do úřadu hlavního bezpečnostního poradce.
Vyhradil si mimo jiné právo každé ráno osobně informovat prezidenta o zásadních událostech místo obvyklých zpravodajců ze CIA. V tu dobu si také s sebou do Bílého domu přivedl i tehdy mladou Madeleine Albrightovou. Brzezinski byl profesorem a mentorem pozdější šéfky americké diplomacie.
Jeho působení v Bílém domě nicméně poznamenaly neustálé střety s tehdejším ministrem zahraničí Cyrusem Vancem. Brzezinski na rozdíl od něj prosazoval navázání dobrých vztahů s Čínou za účelem oslabení Sovětů. Na Cartera naléhal tak dlouho, dokud mu nedovolil odcestovat v květnu 1978 do Pekingu a začít rozhovory, jež o půl roku později vyústily v plné obnovení vztahů s Čínou. Toho roku si Brzezinski připsal i další významný úspěch v podobě ukotvení amerického vlivu na Blízkém východě, jejímž ztělesněním se stalo dosažení izraelsko-egyptské mírové dohody z Camp Davidu.
Pod vlivem Brzezinského také Carter po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 souhlasil s podporou afghánské opozice a celkově tvrdším postojem vůči Moskvě. USA pak rovněž fakticky zablokovaly ratifikaci dohody o omezení jaderného arzenálu SALT II a další rok bojkotovaly olympiádu v Moskvě. Kritiku, kterou za podporu mudžáhidů po 11. září Brzezinski sklidil, nicméně vždy rezolutně odmítal.
Jeho rival a šéf diplomacie Vance nakonec v dubnu 1980 rezignoval poté, co skončila blamáží mise na záchranu 52 rukojmí zajatých na americké ambasádě v Teheránu při převratu o rok dříve. Byl to Brzezinski, kdo s podporou Pentagonu opět přesvědčil prezidenta k operaci s tím, že snahy osvobodit rukojmí konvenčními diplomatickými snahami a sankcemi by jen naservírovaly Íránce na podnosu Sovětům. Vyslaný letoun ale havaroval a zemřelo osm amerických vojáků. Právě tento debakl zásadním způsobem přispěl ke Carterově porážce při snaze o znovuzvolení.
Po odchodu z Bílého domu Brzezinski kriticky sledoval nástup celkem šesti dalších prezidentských administrativ a k politice se vyjadřoval i v pokročilém věku. Nechal přitom za sebou rozporuplný odkaz muže, který výrazně utvářel nejen svoji dobu, ale i dnešní svět.
Poznámku k tématu 10