Mladí Čečenci volí džihád jako náplast na své ambice

GROZNYJ/PRAHA Džochara zatkli několikrát. Většinou proto, že se ozbrojené gardě čečenského lídra Ramzana Kadyrova nelíbil jeho vzhled a jeho příbuzenstvo. Nosí příliš dlouhé vousy. Nechce novinářům ukázat tvář, protože se bojí o svou rodinu. Jméno si také vymyslel, prý na počest čečenského prezidenta Džochara Dudajeva, který zahynul za války s Ruskem v 90. letech minulého století.

Džocharovy problémy začaly ve chvíli, kdy jeden z jeho bratranců odjel spolu s desítkami dalších čečenských mladíků bojovat do Sýrie na straně radikálních islamistů. Část Džocharovy početné rodiny byla poté násilím vystěhována z rodné vesnice. To je v Čečensku oficiální trest pro příbuzné rebelů. V Moskvě ignorují fakt, že tento regionální zákon zcela odporuje ruské ústavě: za své příbuzné – teroristy jsou trestáni rodiče, sourozenci i strýcové a tety zabavením majetku a vystěhováním z rodného domu. Bez náhrady.

Džochar ale uvažoval o tom, že se připojí ke gerile už před tím, než jeho bratranec zmizel ve válečné vřavě v Sýrii.

Nelze říct, že by se mu výjimečně nedařilo, ale nebyl ani nijak zvlášť úspěšný. Byl průměrným sportovcem, průměrným studentem, jeho rodina nebyla ani výjimečně chudá, ani výrazně bohatá. On měl ale větší ambice než zůstat průměrným. Když ho systematicky začaly kvůli bratrancovi pronásledovat bezpečnostní složky, rozhodl se.

Vybral si domácí odboj. Dnes je na útěku do Evropy. Dostatečně radikalizovaný, plný nenávisti, zatím jen ke Kadyrovově režimu podporovaného ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Doufá, že v Evropě mají všichni rovné příležitosti.

V posledních dvou letech přibývá v Čečensku i v některých dalších severokavkazských republi- kách mladých mužů, kteří berou do ruky zbraň a přidávají se ke gerile. Většina z nich je mladší osmadvaceti let. Jejich motivace je podobná motivaci frustrovaných mladíků v Evropě, z nichž někteří končí svou kariéru jako živé bomby.

Ruští psychologové mají bohaté zkušenosti se sebevražednými atentátníky. Jeden z nejslavnějších ruských expertů na osobnostní profily teroristů Ramil Gariffulin tvrdí, že sebevražední atentátníci jsou obvykle přehnaně ambiciozní muži, ne zcela úspěšní, ale také ne vždy naprostí outsideři. Pokud je takový mladík konfrontován s permanentní nespravedlností týkající se jeho rodiny či jiné skupiny lidí, může hledat své poslání v „nápravě pořádků“.

I to je podle odborníků důvod, proč se čečenští atentátníci rekrutují z rodů sice významných, ale nikoliv vyvolených mocnými klany. Nemusejí být utiskováni, vězněni či mučeni. Stačí, že nemohou z titulu svého postavení sehnat dobře placenou práci, vystudovat, uživit se, zbohatnout.

Novináři ze serveru Kavkazskij uzel zjistili, že v roce 2016 se prudce zvýšil počet útoků i atentátů v Čečensku. Rebelové posíleni přílivem mladých útočí na strategické cíle, přepadli dokonce základnu ruské národní gardy ve stanici Naurskaja. Ruská internetová televize Dožď minulý týden označila situaci na severním Kavkaze za „třetí čečenskou“.

Osudy a nálady Čečenců, kteří si vybrali radikální islám, se nápadně podobají tomu, co prožívají ruští a nakonec i evropští radikální islamisté.